Osm let je tváří Avon pochodu proti rakovině. Není to jen role, před osmi lety si sama v prsu nahmatala něco, co tam nemá být. Vše dobře dopadlo, a tak se snaží upozorňovat další ženy, aby byly opatrné a všímavé.
Opravdu vás k účasti na projektu, který má v ženách vzbudit odvahu chodit na preventivní prohlídky, přivedla vlastní zkušenost?
Mám na prsu takové místo, které s profesorem Danešem hlídáme už osm let. Je to v pořádku, ale donutilo mě to chodit na preventivní prohlídku každý rok. A to je dobře, sama od sebe bych se k tomu asi neodhodlala.
Takže letos se zase vydáte na pochod proti rakovině?
Ano, opět jsem jednou z ambasadorek Avon pochodu. Dokonce moje máma říkala, že jestli bude mít do té doby nohy v pořádku, letos na něj vyrazí se mnou.
Patříte mezi ty, kteří se starají o své zdraví a s přibývajícím věkem o sebe více dbají?
U mě se přibývající roky projevily tím, že jsem začala šetřit s časem. To je největší a zásadní rozdíl. Dříve jsem tak nepřemýšlela, ale teď se snažím udělat si na každý den rozvrh, takový plán toho, kolik času budu pracovat, co musím stihnout zařídit, kolik času budu moci jen lelkovat u počítače nebo číst.
V čem vám to pomáhá?
Vím, kolik si musím nechat energie na večerní představení, co který den zvládnu, nehoním se, nestresuju se. Dříve jsem takhle neuvažovala, ale poznala jsem, že se mi takto žije lépe.
Pociťovala jste někdy obavy ze stárnutí? Takový ten pocit, který mívají ženy kolem padesátky, kdy si najednou na sobě začnou všímat vrásek a různých vad. Přitom je mnohdy vidí jen ony samy a okolí ne...
Přesně tak, někdy to přeháníme. Samozřejmě se o sebe snažím starat. Používám osvědčenou kvalitní kosmetiku. Starat se o sebe je důležité v každém věku. Mám ráda ten pocit, když si obléknu krásné šaty a v plné zbroji vyrazím do společnosti. To si užívám stejně jako ve třiceti.
Co vám právě teď dělá radost?
Do mého života opět vstupuje Anna Magnani. Moje nejoblíbenější herečka, od mládí můj herecký vzor. V květnu máme v Divadle Bez zábradlí obnovenou premiéru Římských nocí, představení, ve kterém Annu hraji. Spolu se mnou je na jevišti skvělý Oldřich Vízner. S představením jsme měli hodně úspěchů, a tak jsem moc ráda, že se s ním vracíme na jeviště. Moc se na ten náš římský duel těším. Hru napsala Franco D´Alessandro podle memoárů Tennessee Williamse a také podle pravdivých, někdy i tvrdých výpovědí přátel Anny Magnani.
Čím to je, že v současných televizních seriálech vás nevidíme, i když už je jen minimum herců, kteří jimi neprocházejí?
Do seriálů se nehrnu. Nic proti nim nemám, ale mám raději, když točím něco, o čem vím, jak to skončí. Potřebuju vědět, jak se postava vyvíjí, jaká je, a to u nekonečných seriálů nevíte. Je to o mě známo, tak se mnou režiséři nekonečných seriálů už asi nepočítají. Já jsem raději herec, který harcuje po vlastech českých jako za starých časů s malými komediemi. Malými říkám proto, že jde o to naložit do auta herce i kostýmy, jinak se neuživíte. Jezdím takto moc ráda, ten ohlas a radost diváků v menších městech za trochu nepohodlí a námahy stojí. Dokud mám sílu, budu dělat divadlo dál. Bez něj si život opravdu představit nedovedu.
Simona Stašová
Narodila se v roce 1955 herečce Jiřině Bohdalové a geofyzikovi Břetislavu Stašovi. Její největší herecká sláva přišla koncem devadesátých let, především díky snímkům Pelíšky a Román pro ženy. Má divadelní cenu Thálie za představení Drobečky z Perníku. V televizi patří k nejznámějším její role v seriálech Přítelkyně z domu smutku a Místo nahoře. Byla třikrát vdaná. Jejím prvním mužem byl herec Pavel Trávníček, z druhého manželství s italským profesorem a kritikem Eusebiem Ciccotim má syna Marka, z manželství s hercem Pavlem Skřípalem syna Vojtu. Od 14. května bude hrát v Divadle Bez zábradlí jednu ze svých nejúspěšnějších rolí v obnoveném představení Římské noci.
