Tak konec zábavy,
teď přijde účtování,
jen žádné obavy
a žádné uhýbání,
jsme přece dospělí,
netřeba dělat kličku,
city, co zmizely,
ty byly na jedničku.
V srdci mám rozpaky,
dost toho účtování,
něco mám, ty taky,
všechno se nezachrání.
Nad láskou lámat hůl,
když stále cítím plamen?
Jsme půl a zase půl,
jak rozříznutý kámen.
P. S. Věnováno především Jitce Chodorové za její Dávat a brát a další, prostě jen tak.
