Když jsem si přečetla báseň Dávat a brát od Jitky Chodorové, vzpomněla jsem si, že jsem na toto téma už dříve něco napsala. Zapátrala jsem ve svých blocích a tady to je. Byla to zřejmě reakce na "přiměřené dávání" v nějaké diskuzi.
Dávat přiměřeně znamená kalkulovat. To s bezpodmínečností nejde dohromady. Když dávám, protože chci dát, neočekávám, že dostanu něco zpět. Přesto dostávám, ale od někoho jiného, komu jsem třeba ještě nikdy nic nedala. Tak to funguje a nedá se to dopředu vypočítat. S radostí dávám, s vděčností přijímám. Nesměňuji - to už je obchod.
Abychom přežili, musíme ve společnosti obchodovat, nebo alespoň směňovat. Za vrcholné považuji sdílení. Taková prvobytně pospolná společnost na mnohem vyšší úrovni vědomí.