Jak na společné lodi
plujeme do daleka,
v hlavě se touhy rodí,
však moře není řeka.
Teď právě hudba hraje
jen samé tóny krásné,
láska jak víno zraje
a nad úspěchem žasne.
Pojednou uslyšíme,
jak kdosi píseň zpívá,
ne, vůbec netušíme,
kolik nám času zbývá.
Osudný náraz,
jen pouhý mžik,
loď zvolna klesá,
náš Titanic,
pyšný král ztrácí korunu,
zbude nám místo ve člunu?
