Je dopoledne a přijíždíme do malé, leč čisté a pěkně upravené vesničky Melchtal. Vystupujeme téměř na samém konci světa a nestačíme se divit. Před námi podhorský penzion, před kterým stojí personál-kuchařky, pokojské a vítají se s námi.
Odnášíme si zavazadla a odcházíme na předem určené pokoje. Velmi důležité informace o ubytování, stravě, výletech, vycházkách se následně dozvídáme v prostorné jídelně, kde se pomalu všichni scházíme. Konečně jsme všichni. Ještě jedno jsme oficiálně přivítáni a můžeme se naobědvat.
Poté se dovídáme další. Kde jsou sociální zařízení, kulturní místnost, kuchyňka , v kolik hodin nás bude čekat jídlo, kam se můžeme podívat.
Malá, nenápadná průvodkyně je velice sympatická. Trpělivě vysvětluje, radí… Má dokonalý přehled. Přesně ví, kam a jak se můžeme někam podívat, co stojí či nestojí za vycházku. Jsme spokojeni. Z okna jídelny vidíme kopce, hory, skály. Jsou trochu v mlze. Jako zázrakem se pomalu rozpadá a my vidíme něco, s čím jsme nepočítali. Obrovští velikáni se tyčí v dáli, jejich čepice jsou pokryty sněhem. ŠVÝCARSKÉ ALPY.
Odpoledne jdeme na procházku vesničkou. Snad nikdo necítí únavu z cesty autobusem. Každý je zvědavý na nová překvapení, na nové prostředí.
Ve vesničce vidíme salaš, elektrárnu, kostelíček se hřbitovem, hotel, klášter. Všechny louky jsou posečené nebo se na nich pasou krávy. Těch je zde spousta. A jejich zvonce hrají nádherný koncert. Domy i zahrádky jsou čisté, pěkně upravené. Ze všeho čiší obrovská dřina, ale přitom pohoda. Na zemi nevidíme jediný kousek papírku, nebo žvýkačku. Velmi příjemné prostředí.
V obci je veliký klášter. I tam se jdeme podívat. Sestry jsou velice milé, usměvavé, ochotné s námi hovořit o všem, co nás zajímá. Průvodkyně těm, kteří němčinu neovládají, ochotně vše tlumočí. Procházíme klášterem, modlitebnou, dílničkami. Vše velmi skromné, čisté, útulné.
Příjemně prožité odpoledne končí, konečně si jdeme po chutné večeři odpočinout.
(z cestopisu naší čtenářky)