Jeho život byl plný dobrodružství, objevů, radostí, ale i hořkých zklamání a tragických okamžiků. Jsou po něm pojmenovány vodopády na řece Kongo, pohoří v Tanzanii i město v Malawi. Miloval Afriku, jejíž rozsáhlá území důkladně prozkoumal; pro tehdejší civilizovaný svět objevil Viktoriiny vodopády či jezero Malawi. Přitom se David Livingstone, jeden z nejslavnějších cestovatelů, badatelů a misionářů, stal objevitelem čarokrásných míst v černé Africe tak trochu náhodou.
Původně měl vyrazit do Číny
Livingstone pocházel ze skotské obce Blantyre, narodil se 19. března 1813, tedy před rovnými 200 lety. V Glasgowě studoval medicínu a přes léto vydělával v přádelně bavlny, kde tvrdě pracoval až čtrnáct hodin denně. Po studiích medicíny, řečtiny a náboženství nabídl své služby Londýnské misionářské společnosti.
Jeho první velká mise měla vést do Číny, ale ke svému velkému zklamání musel od těchto plánů kvůli tehdejší opiové válce upustit. Proto zvolil jiný, náhradní cíl – v roce 1840 odcestoval do jižní Afriky. Zlákal ho tam skotský průkopník misionářského působení v Africe Robert Moffat, s jehož nejstarší dcerou Mary se Livingstone později oženil.
Svatební cesta na volském povoze
Seznámili se, když ošetřovala jeho ruku poté, co byl napaden lvem. Poraněnou levačkou od té doby Livingstone nemohl hýbat a Mary Moffatová ho už neopustila. Brali se v březnu 1844 a na svatební cestu se vydali africkou divočinou volským povozem, na kterém urazili tři sta kilometrů! V následujících letech se z rodiny Livingstonových stali robinsoni. Pekli si svůj chléb, vyráběli svíčky, máslo a šířili evangelium. Doktor Livingstone také neohroženě vystupoval proti krutému otroctví.
Statečný Brit působil rovněž na misii v dnešní Botswaně a často se vydával na průzkum neprobádaných oblastí. V letech 1853 až 1856 podnikl expedici, při níž přešel Afriku z Luandy v Angole do mosambického Quelimane, a stal se tak prvním Evropanem, který překonal černý kontinent napříč v jeho jižní části.
Užaslý pohled do propasti
Livingstone prozkoumal tok řeky Zambezi a objevil velkolepé vodopády, které nazval dle britské královny Viktorie. Tehdy plul po klidném, širokém proudu v kanoi, až jednoho dne začal pozorovat sloupy mlhy a zanedlouho stanul na okraji propasti. „Nevěřícně jsem se odtud díval do hluboké propasti, jejíž protější břeh se zvedal nedaleko. Vodní proud téměř tisíc metrů široký padal do nejméně stometrové hloubky, kde se veškerá voda musela vejít do koryta širokého pouhých patnáct či dvacet metrů,“ napsal si do svého deníku.
Tok magické Zambezi pak prozkoumal až k ústí do Indického oceánu. Zanesl do mapy tisíce přesně změřených bodů a kót, sestavil podrobný popis tras svých cest, objevil množství dosud neznámých objektů a pořídil i bohaté sbírky přírodnin. Za celou tu dobu musel čelit nejrůznějším zdravotním problémům, překonal například 27 tropických horeček.
Smrt oddané manželky
Po návratu do Británie vydal knihu Misionářovy cesty a výzkumy v jižní Africe, která se okamžitě stala bestsellerem. Do Afriky se Livingstone vrátil zanedlouho a musel čelit kritice ze strany členů expedice, podle kterých byl mlčenlivý, náladový a neschopný velení.
V roce 1862 podlehla horečkám jeho žena Mary, později při pokusu o náročné splavení řeky Ruvuma zemřelo nebo odmítlo pokračovat dál také několik členů jeho posádky. Tehdy pronesl zoufalý Livingstone větu: „Jsem připraven jít kamkoliv, za předpokladu, že to bude dopředu.“
Když později Královská geografická společnost Livingstonovi navrhla, že mu uhradí novou expedici, během níž bude patrát po pramenech Nilu, Zambezi a Konga, cestovatel neváhal a v lednu 1866 dorazil do Zanzibaru.
Čtyři roky byl nezvěstný
Později o něm přestaly do Evropy přicházet zprávy, takže dobrodruh a šiřitel křesťanství byl v Evropě pokládán za mrtvého – vždyť se o něm čtyři roky nic nevědělo! V roce 1871 vyslal americký deník New York Herald do africké buše britského cestovatele a novináře sira Henryho Mortona Stanleyho, aby se pokusil ztraceného dobrodruha najít a přinášet o tom napínavé reportáže, které by zvyšovaly náklad listu.
A Stanley byl úspěšný! Do dějin vstoupilo setkání ve vesnici Ujiji v říjnu 1871, později zvěčněné dřevorytem: dva muži se smeknutými tropickými přilbami stojí proti sobě a Stanley se ptá: „Doktor Livingstone, nemýlím-li se?“ Druhý člověk s lehkým úsměvem odpověděl: „Ano, to jsem já.“
Domorodci nesli tělo 1500 kilometrů
Livingstone se však i přes naléhání svého objevitele zpět do rodné vlasti nevrátil. V březnu 1872 se Livingstone a Stanley vydali společně na další expedici, ale pak se jejich cesty rozdělily. Stanley odjel zpět do Zanzibaru, zatímco Livingstone se rozhodl pokračovat ve své africké misi. Bohužel však byl už vážně nemocný a velmi vysílený. Zemřel vyhladovělý 1. května 1873 na břehu jezera Tanganika na území dnešní Zambie, v poslední fázi cesty už ho museli členové výpravy nést na nosítkách.
Domorodci, jimž se Livingstone vždy snažil porozumět, ho milovali. Jeho srdce pohřbili u stromu, kde naposledy vydechl. Tělo pak nabalzamovali a nesli na tenkém kmeni až do Zanzibaru. Smutný pochod dlouhý přes 1500 kilometrů se protáhl na devět měsíců. Poté putovalo cestovatelovo tělo do Anglie. Pět let po objevitelově smrti pak byly jeho ostatky se všemi poctami uloženy v Londýně ve Westminsterském opatství.
