Ale moje preference to rozhodně není a nikdy nebyla. A nebude. Dnešní, trochu dekadentní, vývoj mě až děsí.
Za tvůrce minisukní v polovině 60. letech 20. století jsou považováni londýnská módní návrhářka Mary Quantová a Pařížan André Courrèges. Minisukně se rozšířily skutečně až bleskově. Bylo to po konzervativní módě padesátých let něco nového, až provokativního.
Minisukně bývá kratší než vzdálenost od kolen k pasu. Mnohdy výrazně kratší. Jinak by se nemohla nazývat minisukně. Mnoho děvčat tuto módu začalo vyznávat. Začalo to ale, bohužel, až někdy v polovině šedesátých let, kdy jsem byl už po studiích a potřebné emociální zážitky jsem už měl za sebou.
Škoda, že tato hezká móda nepřišla o něco dříve, když jsme byli ještě v pubertálním věku. Více bychom si ji užili. Když přišly minisukně do prodeje, měli jsme proto už určité životní zkušenosti.
Ale i dříve, než minisukně přišly do módy, jsme si, jako kluci, pohledy na hezké ženy rádi užívali. Tím spíš, když pak přišly mini. Postupně je začaly nosit i ty starší ženy, ale těm mladým to daleko více slušelo.
Pohled na hezky oblečenou dívku či ženu byl, a stále je příjemný. Ať už je člověk v jakémkoli věku. Dnes je móda daleko úspornější. Až se obávám, že v budoucnu bude atraktivnější pro mladé dívky a ženy, zejména pro známé celebrity, chodit úplně bez. Viz četné informace na webových stránkách. Ale to už nebude ono. Vezme nám to prostor pro fantazii. A co na to budou říkat textilní výrobci, kteří přijdou o část kšeftu.
I dnes se, pochopitelně, rád podívám na hezkou ženu, i když je oblečená normálně. Mladistvé emoce jsou však už dávno pryč. Jen si přitom plně uvědomuji, že můj věk hodně pokročil. A tak ten můj dnešní občasný pohled na úsporně či hezky oblečenou ženu v sobě už skrývá notnou dávku nostalgie.
* * *