Teprve nedávno jsem měla příležitost si je lépe prohlédnout. S nadšením jsem přivítala možnost procházky jeho historickým centrem. Předem jsem si vytiskla mapku a označila na ní památky, které bych nerada minula.
Když jsem hledala informace o historii Pelhřimova, dočetla jsem se, že bylo založeno vlastně dvakrát. V první čtvrtině 13. století zde na území, jež patřilo pražským biskupům, začala vznikat první osada. Její rozvoj byl násilně přerušen v roce 1289, kdy ji vypálil Vítek z Hluboké jako pomstu za popravu svého bratra Záviše z Falkenštejna. Biskup Tobiáš z Bechyně získal již následující rok od krále Václava II. právo založit město znovu a opevnit je hradbami.
V době husitských válek stálo na straně kalicha. Pocházel odtud táborský biskup Mikuláš Biskupec.
Město bohatlo díky těžbě stříbra v okolí blízkého Křemešníku a rozvoji řemesel. Na konci 16. století se měšťanům podařilo vyplatit z poddanství pána z Říčan, který zle porušoval jejich práva. Císař Rudolf II. pak povýšil Pelhřimov na město královské.
Smutným časem bylo období třicetileté války a katastrofálních požárů v letech 1646 a 1766. 19. a začátek 20. století byly i zde dobou rozvoje průmyslu. Vznikla tu zároveň řada vlasteneckých spolků a působilo mnoho významných osobností, mezi nimi i ochránců památek, díky nimž se zachovala velká část historického jádra města. To bylo v roce 1969 vyhlášeno městskou památkovou rezervací.
Počasí mi v den výletu přálo. Byla sice pořádná zima, ale svítilo sluníčko, kterého jsem si jako fotografka cenila nejvíc.
Procházku jsem zahájila u kostela sv. Víta, do dálky svítícího bílou fasádou. Původně gotický kostel ze 13. století byl v průběhu staletí přestavěn renesančně i barokně. Patří k němu samostatně stojící zvonice. Kdysi ho obklopoval hřbitov. Dnes slouží jako koncertní a výstavní prostor.
Dolní neboli Jihlavskou bránu vybudovali jako součást městského opevnění. Od roku 1994 si tu můžete prohlédnout známou expozici Muzea rekordů a kuriozit, které provozuje agentura „Dobrý den“. Ta by mě lákala, ale bohužel na prohlídku tentokrát nebyl čas. Snad příště…
Masarykovo náměstí mě na první pohled zaujalo rozlehlostí. Potěšilo mě, že ho nehyzdí parkoviště, jak tomu v mnoha městech bývá. Volná plocha dává vyniknout budovám, jež ji obklopují.
Stojí tu pečlivě zrekonstruované renesanční a barokní domy se zdobenými štíty a podloubími.
Hotel Slavie se pro změnu pyšní zdobnou secesní fasádou.
Ve středu náměstí obrací tvář k nebi patron poutníků sv. Jakub Větší. Není to náhoda. Pelhřimov podle jedné z legend odvozuje svůj název od latinského slova pelegrinus = poutník. Postavu poutníka má také ve znaku.
Dům s psaníčkovými sgrafity nezapře vliv italského renesančního stavitelství. Sídlí v něm galerie a ve sklepení Muzeum strašidel.
Turistické centrum v renesančním Šrejnarovském domě mělo i v zimě otevřeno. Získala jsem tu několik pěkných razítek do sbírky. V budově se nachází také Síň Lipských, kteří byli zdejšími rodáky, a v podzemí expozice Pelhřimovské peklo.
Zámek si jako renesanční rezidenci nechal postavit Adam z Říčan. Aby získal prostor, nechal zbořit původní panský dům a několik domů měšťanských. Stavba pohltila i část hradeb a bývalou Solní bránu, jejichž zbytky jsou v základech dodnes patrné. Dnešní podoba zámku je dílem přestaveb, ke kterým došlo po několika zničujících požárech města. Od roku 1928 zde sídlí muzeum - dnes s názvem Muzeum Vysočiny.
Vedle zámku se tyčí 51 m vysoká věž děkanského kostela sv. Bartoloměje. Kdysi bývala sídlem hlásného, nyní je v letním období ochoz zpřístupněn jako vyhlídka. Původně gotický trojlodní kostel byl vybudován po roce 1300. V 16. století byl renesančně upraven, vnější omítka byla podle tehdejší módy vyzdobena sgrafity. Další přestavby pak proběhly ještě v dalších staletích, zpravidla po požárech města. Interiér je převážně barokní a bohatě zdobený. V době mé návštěvy bohužel nebylo možno dovnitř ani nahlédnout.
Ve výklencích na vnější straně presbytáře mě zaujaly překrásné fresky s náměty ze života Ježíše Krista.
Od kostela je to jen kousek do Děkanské zahrady. Toto příjemné odpočinkové místo vzniklo díky pelhřimovskému děkanovi Františku Bernardu Vaňkovi (1872-1943). V zahradním domku psával svá kázání, knihy a články. Za 2. světové války byl za svá vlastenecká kázání pezekuován. Zemřel v koncentračním táboře Dachau. V zahradě ho kromě expozice v domku připomíná kamenná busta.
Cestou ze zahrady jsem míjela budovu Divadla Lubomíra Lipského v bývalé solnici.
Času už mi moc nezbývalo, takže Kapli sv. Kříže jsem vyfotila jen z dálky. Přečetla jsem si o ní, že byla postavena v pseudogotickém slohu v poslední čtvrtině 19. století jako náhrada za původní menší kostelík. Zdevastovaný objekt byl obnoven v letech 2013 -15 i díky příspěvkům veřejnosti. Z bývalé křížové cesty zbyly jen pilíře, které vroubí schodiště ke kapli. Objekt je v současnosti využíván ke společenským a kulturním akcím.
Moje putování po památkách malebného města skončilo. Odvážela jsem si hezký zážitek z jeho poznávání a fotoaparát plný fotografií. Výlet do Pelhřimova i jeho okolí, které je bohaté jak na památky, tak na krásnou přírodu, vám mohu určitě doporučit. Sama bych se sem moc ráda zase někdy vrátila.
Více fotografií jsem vložila do galerie pod článkem.
Při psaní jsem použila následující webové stránky. V případě zájmu tam můžete najít další informace.
https://www.muzeumpe.cz/historiemesta/
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/kostel-sv-bartolomeje-v-pelhrimove
https://www.mestopelhrimov.cz/pamatky/ds-1702/p1=43578
https://www.kudyznudy.cz/kam-pojedete/kraj-vysocina/pelhrimovsko/pelhrimov
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/mestska-pamatkova-rezervace-pelhrimov
https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/pelhrimov-84238
https://www.dobryden.cz/muzeum-rekordu-kuriozit-pelhrimov/
https://www.pelhrimovsko.cz/cz/co-v-pelhrimove/pelhrimovske-peklo.htm
https://www.pelhrimovsko.cz/cz/co-v-pelhrimove/muzyum-lipskych.htm
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zamek-panu-z-rican
https://www.pelhrimovsko.cz/cz/o-meste/pamatky/divadlo-lubomira-lipskeho.htm
https://www.penoviny.cz/frantisek-bernard-vanek-knez-spisovatel-podnikatel-vlastenec-a-mecenas/