Slova nás odlišují od zvířat. Používáme je denně všichni – stejně, podobně, odlišně. Beze slov bychom se nedomluvili. Snad jedině obrázky. Slova jsou mluvená a psaná. Slova bývají uspořádána ve slovnících. O nich jsem zde již psala.
V češtině tvoří aktivní slovní zásobu u dospělého člověka asi 3 000 – 10 000 slov, průměr se pohybuje kolem 5 000 slov. Pasivní slovní zásoba je obvykle 3–6x vyšší, pasivní slovník středoškolsky vzdělaného uživatele češtiny zahrnuje asi 50 000 slov. Slovní zásoba češtiny je každopádně velmi pestrá. Příruční slovník jazyka českého z roku 2011, nejrozsáhlejší český výkladový slovník, v devíti svazcích obsahuje přibližně 250 000 hesel.
Oxford English Dictionary zahrnuje 600 000 slov, avšak odborníci odhadují, že angličtina v současnosti obsahuje přibližně 990 000 slov. Rodilí mluvčí používají běžně asi jen 20 000 slov aktivně a 40 000 pasivně.
Počet německých slov leží někde mezi 300 000 a 500 000. Rodilý mluvčí němčiny aktivně používá 12 000 až 16 000 slov, může ale bez problému pasivně rozumět 50 000 slovům.
Běžná francouzština používá asi 32 000 slov, z nichž 20 000 je vědeckého nebo cizího původu a 12 000 je francouzského původu. Nejobsáhlejší francouzské slovníky obsahují až 90 000 slov.
Slovní zásoba každého jazyka se neustále mění. Některá slova zanikají, jiná vznikají, další do jazyka pronikají. Nová slova vznikají odvozováním (tj. přidáváním předpon nebo přípon, případně obou, k základu slova), skládáním, zkracováním a přejímáním slov z cizích jazyků.
V posledních letech jsme svědky až invaze anglicismů do češtiny. Někdy je přejímání takových slov opodstatněné – to když pojmenovávají předmět nebo jev, pro nějž čeština nemá vlastní výraz (například knowhow, brunch, bouldering); někdy jsou zbytečná (například level vedle úroveň, cash vedle hotovost, challenge vedle výzva). Myslím, že mnozí lidé je užívají, aby šli s dobou (aby byli in).
Slova mají úžasnou moc. Potěší, pohladí, uklidní, dojmou, raní, ublíží … Někdy má nevyřčené slovo větší sílu než slovo pronesené. Někdo je mistrem slova.
Mám ráda slova. Ráda si s nimi hraju. Raději slovům mluveným naslouchám, než abych sama mluvila. Slova radši píšu. Při psaní „zapnu mozek“ jinak než při mluvení a slova se obvykle sama skládají do textu. Když chci něco důležitého sdělit, napíšu to. Třeba dopis tomu druhému. Vypisuji se ze svých trápení.
Při mluvení nebývám pohotová. Vhodné slovo, které jsem měla použít, mě občas napadne, až když je pozdě. Ale to se stává jistě mnoha lidem. Při zkouškách jsem nikdy neodpovídala stylem „Jste-li v úzkých, mluvte zeširoka“. Neuměla jsem učivo tzv. okecávat. Raději jsem přiznala, že to neumím.
Při čtení dávám přednost textům kratším, výstižným. Líbí se mi citát Václava Duška, spisovatele a scénáristy: „Moc slov nespočívá v tom, že je jich moc.“. A tak raději skončím. Aby těch slov nebylo moc.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Angličtina
https://cs.wikipedia.org/wiki/Francouzština
https://cs.wikipedia.org/wiki/Příruční_slovník_jazyka_českého
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovní_zásoba
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/prumerny-american-zna-podle-nove-studie-42-000-slov-a-co-prumerny-cech-112571
https://www.i60.cz/clanek/diskuze/29293/jazykovy-koutek-18?lang=sk
https://jazykofil.eu/2010/05/co-jste-mozna-nevedeli-o-nemcine/
Úvodní foto: Xenofobní průvodce. Angličané. Praha: Nakladatelství XYZ, 2009, s. 107.