Proto je taky nejspíš označován jako měsíc knihy. Nejvýznamnějším březnovým svátkem je však samozřejmě ten, který velebí ženy na celém světě.
Mezinárodní den žen je pro mě navždy spojen se vzpomínkou na dečku z kanavy, kterou jsme měli pro maminku vyrobit v „ručních pracích“. Byla jsem u toho tak nešikovná a tak strašně mě to nebavilo, že si ji nakonec maminka vyšila sama. Krásně, dostala za ni jedničku…
Když v roce 1908 stávkovaly americké švadlenky, určitě netušily, jak se dá takový svátek postupně zprofanovat. Naštěstí už MDŽ dávno není jen přehlídkou školních dárečků, ani smrští podnikových večírků v čele s podroušenými soudruhy s rudým karafiátem v ruce. Důvod k oslavě ženy však rozhodně zůstává.
Přání k svátku potěší každou z nás. K MDŽ mohou gratulovat nejen děti maminkám, ale i vnoučata babičce, školáci paní učitelce a pánové můžou jedním kliknutím rozeslat vtipnou gratulaci manželce, bývalce i milence…
Přiznávám, že zatímco by mě ignorace Dne matek asi trochu mrzela, na blahopřání k MDŽ naopak vůbec nelpím. A nepřipomínám ho ani v náznacích, jak je jindy mým dobrým zvykem. Možná právě to byl důvod, proč jsem se za své mlčení letos dočkala mimořádné odměny…
Když mi v sobotu 8. března v poledne zazvonil mobil a na displeji se objevilo synovo jméno, mé mateřské srdce zaplesalo.
„Ahoj mamko, co děláte?“ spustil synek zvesela a jedním dechem pokračoval. „Já mám pro tebe takový návrh. Simonka (to je snacha) má dneska s holkama babinec, tak jestli by nevadilo, my bysme s Bruníkem (to je můj vnuk) přijeli k vám…tak mezi pátou šestou, budete doma?“
„No jasně, kde bysme byli?“ zacukrovala jsem s obavou, že mi samou radostí vyskočí srdce z těla. Než jsem se stačila zeptat, co dobrého mám svým nejdražším chlapcům připravit k večeři, předešel mě dalšími detaily svého plánu.
„A s jídlem si prosimtě nedělej žádný starosti, my si dovezeme večeři z KFC, i pro vás…místo kytky, jo? A pak se budem s dědou koukat na fotbal, v sedm začíná derby Sparta – Slávia, tak si to aspoň užijem společně!“
Úžasné! Moje dlouholeté životní krédo spojovat příjemné s užitečným jsem tentokrát zažila v praxi. V naprosto čítankovém provedení svého syna.
Společný večer u derby pražských „S“ měl atmosféru jako na letenském stadionu. Můj muž a syn fandili Slávii, vnuk vítězně točil nad hlavou sparťanskou šálou a všichni tři se překřikovali fotbalovým slovníkem až do ochraptění. A já?
Hned mezi dveřmi jsem dostala od každého z nich pusu, pochutnala si na křidýlkách, pak je obložila několika pytlíky chipsů a čokoládovými tyčinkami, a zavřená v manželově pracovně jsem si v klidu četla.
Takovou společnou oslavu MDŽ a měsíce knihy jsem ještě nezažila…
Díky, synku, vymyslels to skvěle.
Hezké vztahy i v běhu roku letošního vám přeje
HŠ
