O tom, že vodní dýmka je v Turecku úplnou institucí a výrazem orientální kultury, asi pochybuje málokdo. O to radikálnější a těžko uvěřitelný krok udělaly turecké úřady: rozhodly se zakázat kouření vodní dýmky ve všech uzavřených veřejných prostorech!
Kouření pouze na terasách
Od konce ledna je kouření vodní dýmky, též nargily, také výrazem jisté statečnosti, protože vyznavači této tradice s arabskými a muslimskými kořeny si mohou svou dýmku vychutnávat pouze na kavárenských terasách vystaveni nepřízni živlů. Nové opatření je součástí boje turecké konzervativní vlády proti kouření zahájeného v roce 2009.
V posledních třech letech tak úřady zakázaly kouření cigaret v barech, kavárnách a restauracích. A aby turecká vláda od tohoto zlozvyku odradila i ty nejzavilejší kuřáky, zvýšila v letech 2005 až 2011 daň z cigaret celkem o 195 procent. Následkem toho klesl prodej tohoto zboží o 15 procent.
Tabák s příchutí kapučína
V Turecku kouří třetina dospělého obyvatelstva a vodní dýmka je dnes oblíbená především mezi mládeží. Majitelé kaváren obcházejí nařízení úřadů tím, že kouřící zákazníky obsluhují na zastřešených terasách nebo jim nabízejí vodní dýmky s ovocnou směsí, která obsahuje méně tabáku. Dokonce tradiční istanbulské kuřárny podlehly této módě, kterou si velmi oblíbili turisté. Výrobci rozšířili a obohatili své produkty a na specializovaných internetových serverech lze koupit například tabák s příchutí kapučína nebo melounu.
Přísnost nových zákonných nařízení se nijak nelíbí milovníkům nargily i v přední ankarské čtvrti Kizilay. „Před rokem 2009 jsme denně prodávali tři sta dávek do nargily. Dnes jich prodáme sotva padesát a nové opatření naše obchody postihne ještě více,“ stěžuje si Alican Ali, číšník v kavárně Tömbeki.
Kouřil ji dědeček, otec i syn...
Na kryté terase pokuřují ze své dýmky studenti, hoši i dívky, a u šálku čaje či kávy diskutují. V celé kavárně se vznáší vůně skořice, meruněk a jablek. „V zimě nebo na slunci je těžké sedět dvě hodiny. Cigaretu si můžete dát kdykoli. Ale ke kouření nargily je třeba přípravy a prostoru, které jí dodávají velmi zvláštní charakter,“ vysvětluje barman v Tömbeki s tím, že nargila znamená společenství, přátelství.
„Chodím sem třikrát nebo čtyřikrát týdně, abych si vykouřil nargilu,“ říká čtyřiadvacetiletý Nuri Aydin. „Díval jsem se, jak ji kouří můj otec i dědeček. Pokračuji v této tradici, ať nás nechají na pokoji!“
U sousedního stolu popíjejí dva studenti pomalu čaj a pokuřují nargilu. „Vím velmi dobře, že je to špatné pro zdraví, ale méně než cigareta,“ vysvětluje třiadvacetiletý Elif Karadele a dodává, že kouří každý den.
Tolik kouře jako ze 100 až 200 cigaret
Podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2010 je většina kuřáků vodní dýmky ve věku od 15 do 24 let. A zdravotníci popírají názor, že vodní dýmka je méně škodlivá než cigareta. Přestože je to zahaleno ovocnou či jinou vůní, je to přece jen tabák, který milovníci nargily kouří.
„Z jedné vodní dýmky nainhalují kuřáci stejně tolik kouře jako ze 100 až 200 cigaret,“ varuje doktor Cengizhan Elmas a připomíná, že nargila vyvolává rakovinu přinejmenším stejně jako cigarety: „Aroma z nargily je tím více nebezpečné, že si lidé myslí, že jde o cosi neškodného. I když je ve vodní dýmce málo tabáku, lidé inhalují toxické látky jako je oxid uhelnatý a těžké kovy.“
Vodní dýmka
(neboli nargila)
Funguje na principu filtrace a ochlazování kouře přes vodní filtr. Předpokládá se, že ji vynalezli Peršané. Jako kuřivo se dodává tabák smíšený s melasou a olejem, který je vlhký a mazlavý a při hoření silné dýmá. Vodní dýmka může měřit i dva metry (varianta pro více kuřáků). Běžná velikost je kolem 70 centimetrů.
