Vůně. Přicházejí a odcházejí, nechávají za sebou závoj, na němž se nesou vzpomínky.
Vůně léta je tak pomíjivá, a přece tak trvanlivá. Je pomyslná, žije v našich představách, a to po celý rok, kdy je léto tak vzdálené. Přináší ji na křídlech pestrobarevní motýli, třpytí se v kapičkách rosy jako vybroušené drahokamy. Snáší se z hlubokého nebe posetého hvězdami.
Je to vůně pokosené trávy a lesa po dešti.
Vůně krajiny po bouři.
Nepopsatelné vůně, nehmatatelné, nezachytitelné.
Jdou ruku v ruce s "vůní dálek". V létě se dálky otevírají a lákají. Jejich vůně je intenzívnější, neodolatelnější. Vůně moře se slanou příchutí, vůně ryb, rozpáleného písku na pláži, vůně slunce na kůži a ve vlasech.
Mozaika vůní a z ní stvořený nesmazatelný obraz léta. Některé z těchto vůní proniknou do fotografií, jiné odletí s babím létem. Ale všechny dřímají v naší paměti a nic jim nezabrání ve správný čas oživit naše smysly a s novou silou připomenout " jak voní léto".
