Slovo chléb v různých jazycích
České slovo chléb je obdobné ve všech slovanských jazycích, například v ruštině хлеб a v polštině chleb. Praslovanské slovo chlěbъ bylo převzato z germánského slova hlaiba, které dalo základ i dalším jazykům. Stará horní němčina používala slovo hleib a moderní němčina slovo r Laib – bochník, pecen. Ve finštině je leipä, v estonštině leib. Slovo bread ze staré angličtiny je společné v různých podobách pro mnoho germánských jazyků, například německy Brot, nizozemsky brood, švédsky bröd, dánsky brod. Pravděpodobně má souvislost s kořenem slova break (lámat), protože jeho první použití souvisí s broken pieces (ulomenými kousky) nebo bits (kousky) chleba.
Příprava chleba
Chléb se peče z mouky a vody, přidává se do něj sůl a kvásek nebo kvasnice (droždí), které způsobují jeho rychlejší kynutí. Některé druhy chleba obsahují koření (např. kmín), případně různá semena (sezam, slunečnice, dýně, mák a další); semena se používají také k dekoračním účelům. V pekařské peci se chléb zapéká při teplotě okolo 270 °C, přičemž těsto se zahřívá na 100° až 180°C. Správná vůně je typicky chlebová, lahodná, aromatická po použitých surovinách.
Historie pečení chleba
Člověk nejprve sbíral a jedl zrnka obilí tak, jak je našel. Když objevil oheň, začal zrna pražit, později i mlít v kamenných hmoždířích a primitivních mlýnech. Z takto rozemletého obilí vznikaly první kaše, nevařené i vařené, a časem i chlebové placky (tzv. nekvašený chléb).
První chléb byl pravděpodobně vyroben z otrub a vody a pečen na kamenném ohni. Pečení chleba procházelo neustálým vývojem, a to v závislosti na dostupnosti základních surovin a na vývoji technologií. Další vliv měly různé společensko-kulturní zvyky.
Počátky vzniku chleba spadají do období neolitu, tedy až 10 000 let př. n. l. Různé druhy „chlebů“ vyráběly všechny vyspělé kultury – Egypťané, Babyloňané, Řekové, Féničané, Židé aj. Chléb byl pečen v pecích, které byly často sdílené v rámci komunity. Na našem území byla nejstarší pec na pečení chleba objevena v Bylanech u Olomouce. Předpokládá se, že pochází z období 4 800– 4 600 př. n. l.
Ve starověkém Egyptě se do těsta často přidávaly různé příměsi, jako například sezamová semena, med, ovoce, bylinky. Římané si v době svých velkých říší oblíbili několik druhů chleba, například ústřicový chléb (pojídaný s ústřicemi), chléb z trouby, tenký chléb, bohatý chléb z vajec, mléka a másla apod. Bohatý chléb byl ovšem určen pouze privilegovaným osobám.
Do středověku si lidé pekli chleba doma sami. Teprve později přišli první pekaři; pro obyvatelstvo se stali váženými měšťany. Během středověku se pekla v Evropě hlavně pšeničná a žitná houska, která byla pro obyčejné lidi základním zdrojem energie. Pekařské řemeslo nejprve podléhalo přísným předpisům. Pravidla se uvolnila počátkem 19. století, kdy se začalo tradiční pečení chleba měnit v průmyslovou výrobu.
Objev kvašení
První chleby byly nekynuté. Kvásek a kvašený chléb pochází ze starověkého Egypta z doby 4 000 let př. n. l. Jedná se o nejstarší formu kynutého chleba. K jeho objevu došlo pravděpodobně náhodou, když Egypťané zapomněli na sluníčku těsto na nekvašený chléb, který často vyráběli. Těsto díky času, teplu a působení bakterií vykynulo, bylo lehčí a vzdušnější než původní ploché chleby. Egypťané si toho všimli a upekli ho. Vznikl první kvásek a od té doby se začal pravidelně používat k výrobě chleba. Ve stejné době, kdy se začal péct kvasnicový chléb, vzniklo i první pivo a byl položen základ pivovarnictví.
První kynutý chléb byl tedy kváskový a obsahoval pouze mouku, vodu, sůl a kmín. Od 19. století kvásek postupně nahradilo pekařské droždí. Kulaté a zaoblené tvary chleba vycházely z ručního tvarování těsta. Pozdější pestrost tvarů chleba je dána tvary pečicích nádob, které formují půdorys bochníku.
Pro střední a východní Evropu byl po staletí nejtypičtější tmavý chléb žitný, ve Francii, Itálii a Středomoří byl oblíbený pouze chléb pšeničný. Švýcaři mívali rádi špaldový chléb, Norové si pekli chléb z ječmene, Skotové do něho dávali oves.
V současné době bývá nejčastějším zrnem používaným na přípravu chleba pro svůj vysoký obsah lepku zrno pšeničné; chléb se ale peče také z mouky žitné, ječmenné, kukuřičné či ovesné, často v kombinaci s pšeničnou moukou.
V České republice se denně upeče přibližně milion kusů chleba, tj. okolo 300 tisíc tun ročně. Na trhu působí kolem 700 pekáren. Nabídka chlebového sortimentu je u nás jedna z nejpestřejších v Evropě. Průměrný občan spotřebuje ročně okolo 42 kg chleba a utratí za něj při spotřebitelské ceně 1 kg chleba 23 Kč necelých 1 000 Kč.
Chléb v kultuře
Staří Sumerové chlebu přiřkli duši, v sumerském Eposu o Gilgamešovi jsou stvoření a vývoj světa přirovnávány ke stárnutí chleba. Arabština používá pro pojmy chléb a život totéž slovo. Chléb se vyskytoval v egyptském rituálu smrti. V aramejštině znamená Bethléem „dům chleba“.
Staří Egypťané nezapomínali na chléb ani v manželských smlouvách. Manžel musel na sebe vzít při svatbě povinnost dodávat své nastávající ženě každoročně 36 měr obilí na chléb.
Některé znaky obrázkového písma, používané ve starověkých kulturách, obsahovaly ovály a zvláštní obrazce připomínající kynoucí chléb. V Mezopotámii se stal chléb součástí hieroglyfického znaku pro potravu.
V antickém Římě byl chléb nošen v procesí během náboženských ceremonií a obětován za zesnulé. Latinské úsloví chléb a hry (panem et circenses) charakterizovalo přístup císařů v pozdním úpadkovém období Římské říše, kdy si za jídlo a hry získávali přízeň prostého lidu, a pak ji využívali k vlastním cílům. V rámci této politiky dostávalo za vlády G. J. Caesara 200 tisíc lidí dva bochníky chleba denně zdarma.
Pro výrobu chleba bylo třeba velkého úsilí. Proto se archeologové domnívají, že byl vyhrazen pro zvláštní příležitosti. Byl tak možná první potravinou, která se podávala ani ne tak kvůli své nutriční hodnotě, nýbrž z kulturních, sociálních či ideologických důvodů. Chléb byl například dáván darem při narození dítěte, při vítání nevěsty v jejím novém domově a jako znamení dobrého osudu novomanželům. Posvátnost chleba není spojena pouze s křesťanstvím a euroatlantskou kulturou. Výskyt motivu chleba ať jako pecnu, skývy, krajíčku či jen jeho drobečků v mnoha pohádkách celého světa dokládá význam jeho role v celých lidských dějinách. Když Francouzi chtějí člověka pochválit, řeknou, že je „dobrý jako chléb“. O významu chleba v našich dějinách svědčí i starý slovanský zvyk vítat hosta chlebem a solí. Chléb nesměl chybět na štědrovečerním stole, kde představoval symbol hojnosti a spokojené budoucnosti. Do první koupele novorozeněte bylo potřeba přidat alespoň kousíček chleba. Lidé věřili, že má moc ochránit to nejcennější, co v rodině bylo, tedy dítě, před uhranutím. Ten, komu upadl krajíc chleba na zem, se cítil velmi provinile.
V rámci výměnného obchodu chléb býval používán někde jako místní platidlo univerzálnějšího charakteru. O chlebu se zmiňuje anglická Velká listina svobod (Magna charta libertatum) z roku 1215. Chléb se objevuje ve skutečném i přeneseném významu slova ve sloganech a heslech většiny lidových a sociálních hnutí novověku.
Chléb pekly nejprve zejména ženy. Teprve s rozvojem měst, tj. ve 13. století, přibylo řemeslných pekařů. V Čechách býval pekař vážený řemeslník. Na panovnickém dvoře patřil spolu s vojevůdcem a číšníkem k nejvyšším úředníkům. Dvorní pekař zastával rovněž funkci ceremoniáře a ohlašoval i konec zábav a banketů. Konšelé hlídali pekařinu nejpřísněji ze všech řemesel. V roce 1590 bylo nařízeno postavit u brodu Vltavy zařízení, kde byl provinilý pekař vsazen do pleteného koše a pomocí kyvné šibenice ponořován do vody. Přihlížející na něj mohli plivat a házet odpadky a kameny.
Chléb hrál nezastupitelnou roli při korunovaci českých králů, kde mu byla dávána přednost před zlatem. Stejné úctě se těšil ve všech vrstvách obyvatelstva.
Díky řemeslné tradici a vysoké úrovni českých odborníků byla Praha v roce 1927 vybrána jako místo konání prvního světového kongresu o chlebu. V roce 1982 se zde konalo celosvětové jednání cereálních odborníků na světovém kongresu o chlebu a obilí.
V roce 1947 vyhlásila Mezinárodní unie pekařů a cukrářů Světový den chleba. Slaví se každoročně na 16. října; v České republice od roku 2009. Jeho cílem je poukázat na význam pekárenských výrobků, které se podílejí více než třetinovým podílem na spotřebě potravin.
Na jihu Belgie existuje kvasová knihovna, kde odborníci z celého světa uchovávají a zkoumají nejúspěšnější vzorky. Je zde shromážděno celkem 140 vzorků ze třiceti zemí. Největší zastoupení mají Italové, Američané, Francouzi a Španělé. Každý kvásek je unikátní svým složením, vzhledem, chutí a vůní. V roce 2023 se do této knihovny dostal i český kvásek.
Po celém světě se již dlouhodobě setkáváme s různými slavnostmi chleba. V roce 2007 se konal ve Victorii „První kanadský festival chleba a pšenice“. Marketingové oddělení německé agrární komory pořádá od roku 1999 poslední pátek v září Den německého chleba s máslem. Slavnosti chleba se konají i u nás, ale spíše jako místní „atraktivity“, než koncepční záležitost celostátního rozměru.
S využitím zdrojů:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/cesky-kvas-slavi-mezinarodni-uspech
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096911352-objektiv/
https://itesco.cz/hello/clanek/zajimavosti-o-chlebu/33302/
https://www.nechybujte.cz/slovnik-soucasne-cestiny/chléb
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-v-jordansku-nasli-nejstarsi-chleb-upeceny-4000-let-pred-rozvojem-zemedelstvi-239557
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chléb
https://superkvasaci.cz/historie-chleba-od-nahodneho-vynalezu-kvasku-az-po-drozdi/
https://www.akademiekvality.cz/clanek/chleb-aneb-spetka-z-jeho-historie
https://www.paneolit.com/o-chlebu/
https://www.pfahnl-cz.cz/blog/411-chleb-a-historie
https://www.vareni.cz/magazin/chleb-a-jeho-historie/
http://www.znakznackaznameni.cz/000_zzz/chleb.html