„Ha! Je to hooker,” slyšel jsem ho říkat. „Vlastně nejsem překvapen.”
„Hooker? Co tím myslíš?” Nikdy předtím jsem to slovo neslyšel.
„Nemůžu uvěřit, že bys byl tak nevinnej, Jane. Ta holka je zojne. Točka. Kurva. Dochází ti to? Ta pussy prodává svou pussy a ten parchant je její pasák. To je svět, ve kterým žijeme. Já a ty pracujem a platíme daně vládě— Myslíš, že ti dva dělaj to samý? Vsaď se se mnou, že ne! Lidi jako tamti dva berou peníze daňových poplatníků a nebo jim je dává ten chlap v Bílym domě. A protože chtěj víc, našli si způsob jak zbohatnout. Buď prodejem drog, zbraní, a nebo pussy jako to dělá támhleta. Kolik jí je? Dvacet? A on? Asi je v jejím věku. To je budoucnost Ameriky! Mám dost tý nespravedlnosti!” Odplivl si na zem. „Uchop zrcadlo, posuň ho, vezmi ho, zvedni, dávej pozor na ocas! Žádná auta? Pojďme!” Zrcadlo jsme umístili na matrace a opřeli o zadní stěnu. Vyjmul jsem dvě přísavky z pouzder a dal je na polici, aby byly po ruce. Jerry si mezitím natáhl na ruce latexové rukavice a sebral horkou naběračku ze země. Rychle jsem otevřel plechovku s tmelem a držel jsem ji dostatečně vysoko, aby Jerry mohl naběračkou odhrnout tmavou hmotu lepidla a rozmístit ji v malých kopečcích na zeď. Tmel páchl jako zchátralé tělo sumce, které na molu zanechal zapomnětlivý rybář. Zvykl jsem si na ten puch, ale kdykoli Jerry nabral další kopeček a hořící tmel zasyčel, otočil jsem hlavu na stranu, abych ten zápach nevdechl. Pracovali jsme tiše jako dobře organizovaná dvojice, synchronizovaná ve svých rolích. Co bylo v minulosti bolestivým procesem učení, se nyní změnilo v navyklý soubor výkonů, které nebylo třeba verbalizovat. Ticho však přerušil známý chraplavý a unavený hlas.
„Mohu použít vaši koupelnu?”
Džesika tentokrát nevypadala vůbec stydlivě. Majitel kadeřnictví vypnul notebook. "Jasně," řekl zdvořile, ale viditelně zmateně, že přišla podruhé po necelé hodině. Darrel se obával o svou reputaci v bloku ulice a neriskoval klást nevhodné otázky. "Jasně," zopakoval. Džesika poděkovala, přešla do koupelny a zavřela za sebou dveře. Zevnitř bylo okamžitě slyšet šplouchání vody.
„Počkej chvíli. Já to takhle nemůžu nechat,“ řekl Jerry a přistoupil k Darrelovu stolu. Sklonil se nad ním a zašeptal mu do ucha něco, co jsem neslyšel. Darrel nejprve znepokojeně svraštil obočí, pak lehce přikývl, a pak se podíval směrem ke dveřím záchoda. Jerry se vrátil k zrcadlu. „Takhle je to v pořádku.”
Naběračky tmelu, malé jako půlky zmrzlinových kuliček, rychle vychládaly na sádrokartonu a my jsme museli svou práci trochu zrychlit. Připevnil jsem přísavky na oba konce zrcadla. Opakovaným tisknutím knoflíku na rukojeti jsem vytlačil vzduch z dutiny. Přísavky pevně přilnuly k povrchu a umožnily snadné uchopení. Byly malý zázrak. Bez nich bychom museli uchopit zrcadlo za spodní okraj, které by se nám bolestivě zařízlo do dlaní než bychom ho zvedli na lištu.
„Až řeknu tři, zvedneme zrcadlo nad polici, nakloníme ho a vložíme spodní část na lištu,“ řekl Jerry. „Připraven? Jedna dvě tři!” V tu chvíli se otevřely dveře koupelny a Džesika vyšla ven. Podíval jsem se na ni, ale Jerry mi dal varovné znamení. Zvednutí vyžadovalo věnovat pozornost každému našemu pohybu. Kdyby těžké zrcadlo sklouzlo z přísavek, tabule skla, ostrá jako řeznický nůž, by nám rozřízla stehna na půlky. Dělal jsem, co mi Jerry řekl. Zrcadlo vklouzlo do lišty snadno a hladce jako obálka do poštovního škvíry. Opatrně jsme ho naklonili ke zdi.
„Hotovo!” řekl šťastně. „Přines mi žebřík a přitlačíme ho na sádrokarton. Bezva!” Podstatná část naší práce byla hotová. „A teď tomu parchantovi udělejme masáž!” byla Jerryho oblíbená část pracovního procesu. Stál na žebříku a několik minut mlátil do zrcadla holými dlaněmi a při každém úderu je pevně přitlačoval na lepicí tmel. „Hava, nagila, hava, nagila, hava, nagila, vejismecha!” zpíval. Instalace byla hotová. Úplně posledním úkolem před odjezdem bylo vyčistit ho a vzít nářadí zpět do náklaďáku.
Jerry odstoupil od zrcadla do prostředka kadeřnictví, z dálky si ho prohlížel a přes rameno zavolal na majitele: „Darrel, co myslíš?” Jenže Darrel stál před svým obchodem, kouřil cigaretu a se zjevnou nelibostí ve tváři zíral směrem k šedému SUV. „Darrel!” Jerry zavolal hlasitěji. „Skončili jsme. Pojď se podívat!” Majitel se k němu otočil, odhodil cigaretu a vešel dovnitř.
„Sakra, Bernezie, měl jsi pravdu!” řekl Jerrymu, aniž by pohleděl do zrcadla. „Já
tomu nemůžu uvěřit. Viděl jsem tu holku několikrát u Elisy. Ji a některé další. Myslel jsem, že šéfka najala nové kadeřnice. Zajímalo mě tenkrát jak jim chce zaplatit. Nikdy nestříhala víc než tři hlavy denně. Jak jsem mohl být tak hloupý, že jsem tomu věřil? Ty holky nejsou kadeřnice, ale šlapky.”
„No jo, jsou,” řekl Jerry lhostejně a potvrdil šokující objev majitele obchodu.
„Jak jsem mohl být tak hloupý?“ opakoval.
„Kolik let jsi v Americe, Darrel?” přerušil ho Jerry. „Tři? A jak dlouho tu máš ten obchod? Několik měsíců. Hmm. Takže jsi stále bakalář, což mi umožňuje ti dát skromnou lekci. Poslouchej! Pokud šéfka oholí tři hlavy denně, může vydělat sto dolarů, což je pět set za týden. Tři takoví holky jí každý den přinesou pět set babek, možná i víc. Takže dostává osm tisíc týdně a dvacet čtyři měsíčně. Docela dobrý prachy, že jo? Sleduješ mě? Pokud má dva pasáky, zaměstnává šest lidí včetně sebe. Teďka počítej: dvacet čtyři děleno šesti se rovná čtyřem tisícům měsíčně pro každýho z nich. To jsou zatraceně dobrý prachy, co ty na to? Já sám si nemohu dovolit dát tolik zelí svým nejlepším chlapům, kteří pracují šest dní v týdnu od osmi do pěti. A teď se tě na něco zeptám: slyšels někdy o praní špinavých peněz? Ne? Pět set dolarů z osmi tisíc je nějakých šest procent. To jsou legální peníze, které vydělává. Zbytek, nějakých devadesát čtyři procent jsou nezákonný. Takže můžeš říct, že to, co dělá je zjevnej kriminální čin. A budeš mít pravdu. Ale myslíš, že by ji někdy někdo špehoval, kdyby ostříhala tři hlavy denně místo sedmdesáti pěti? Daňovej úřad? Vsadím se, že si v daňovým přiznání píše celkovou částku. Takže špinavé peníze se vyčistí a jako odměnu za poctivost dostane k stáru tučnou penzi. Nedělám si srandu, příteli. Vítej v Americe, zemi zaslíbené. V ráji zločinců!“ Jerry by pravděpodobně rád pokračoval ve své lekci, ale přerušil ho chraplavý hlas.
„Promiňte! Mohu použít váš záchod?“ Naše hlavy se otočily ke dveřím. Žena, která zažehla konverzaci, stála za Darrelovým stolem, ač nebylo jasné, jak dlouho. Nikdo z nás si nevšiml, že přišla. Nečekala však na Darrelovu odpověď. V domnění, že jí záchod opět dovolí použít zamířila dovnitř.
„Ne, nemůžete!” Darrel ji zastavil. „Jděte někam jinam! Toto je vaše třetí návštěva během dvou hodin. Provozuji tady kadeřnictví nebo veřejné záchodky?“ Chytil ji za paži a táhl ji k východu.
„Jak se opovažuješ se mě dotýkat ty prase?!” vykřikla, překvapená a zraněná obratem jeho postoje.
„Vypadni odsud, ty děvko!” Darrel vybuchl.
„Jaks mě to nazval? Děvkou? Za to zaplatíš, nigga! Slibuju, že jo!” Vyběhla z obchodu na ulici, a když zahlédla pasáka na druhé straně silnice, zakřičela na něj. „Bala! Bala! Poď sem, rychle, ten čurák mě bije!” Arogantní muž vyskočil na silnici a rozběhl se k ní. Měl vizáš gengstra, malého, ale svalnatého, s desítkami dredů uvázaných do culíku. Jeho tvář byla kompozice kávově hnědých nelítostných očí pod hustým hranatým obočím, rozcuchaných vousů na bradě a horním rtu a vysokým arogantním čelem. Oba jeho ušní boltce byly prošpikované velkými stříbrnými hvězdami. Ve spěchu mu Džesika řekla, co se jí stalo. Ukázala na Darrela. Pasák vešel do obchodu. Nečekal, že uvnitř uvidí další dva muže a zastavil se. Ale jeho odhodlání pomstít se se neoslabilo. Přiblížil se k Darrelovi na vzdálenost pěsti, zvedl se na špičky a protáhl hruď. Darrel ho napodobil. Oba muži vypadali jako krocani připravení k boji.
„Pročs jí nedovolil použít tvůj zasranej hajzl, nigga?” Zasyčel Darrelovi do tváře.
Ale pasák se mýlil, pokud si myslel, že se Darrel nechá zastrašit.
„Protože tohle je můj obchod a ne veřejná koupelna, nigga.”
„Komu říkáš nigga ty kus hovna?”
„Tobě říkám nigga ty kus hovna. A vypadni z mého obchodu, pokud nechceš, abych zavolal policii. Hned!” Pasák udělal rychlý pohyb a udeřil Darrela pěstí do obličeje. Darrel ztratil rovnováhu a upadl na koš.
„Pojďme mu pomoct,“ zašeptal jsem Jerrymu. Udělal jsem jeden krok směrem k pasákovi. Ale Jerry mě sevřel v nadloktí.
„Dávej na sebe pozor,“ řekl ostře. „Teď nemůžeme dělat nic jinýho než zavolat policii.” Vytáhl mobil a vymačkal číslo. Pasák ho slyšel a spěšně odcházel z obchodu. Když ale procházel kolem, Darrel ho nakopl do zadku takovou silou, že pasák vyletěl jako rohožka a spadl na beton vedle ocelového odpadkového koše.
„Neopovažuj se znovu ukázat! Varuji tě.“ Zamkl za ním dveře a s uspokojením a grimasou vítěze sledoval jak pasák vstal ze země, přiběhl ke dveřím obchodu, chytil za kliku a zuřivě s ní cloumal. Pasák, který si uvědomil svou trapnou situaci, se rozhlédl, zahlédl velkou těžkou ocelovou popelnici plnou odpadků, skočil k ní a zvedl ji nad hlavu. Vší silou ji mrštil do výkladní skříně.
Co následovalo připomínalo obrovskou vlnu, která byla zadržena v přehradě a náhle se s hlasitým třeskem uvolnila. Masa vody divoce proudila ve vodopádu a protrhávala vše křehké, co se ji snažilo zastavit. Byl to nádherný, velkolepý pohled. Nikdy předtím jsem neviděl jak popelnice proráží výlohu. Pouze ve filmech, které mi nikdy neposkytli skutečný pocit těžkého předmětu vnikajícího do skleněné tabule. Ve fascinaci, hrůze a úžasu jsem sledoval jak obroučka popelnice naráží silou na skleněnou tabuli a zabodává se do ní jako řeznický nůž do břicha zvířete. Žádná krev, žádné vnitřnosti však nevycházely. Místo toho stovky malých kousků skla jako lesklé vážky radostně vyskočily z řezu, dovnitř do kadeřnictví, a rozptýlily se na podlaze. Popelnice narazila na francouzský kávovar naplněný až po okraj. Kávovar zacinkal, popelnice ho strhla s sebou, a oba předměty spadly na podlahu. Okamžitě se rozlily do svazku hnědých pramínků. Dlouhé prsty zašpiňovaly roztroušené kusy skla. Břinkot utichl a místnost naplnila chvíle těžkého ticha.
„Tady jsme skončili, Jane,” slyšel jsem Jerryho říkat.
„A tohle?” Ukázal jsem na rozbité okno. „Necháme ho otevřené?”
Kývl. „Já se starám o svůj byznis a Darrel o svůj. Teď musí zavolat policajty, říct jim, co se stalo a dostat toho pasáka do vězení. A já nechci bejt součástí jejich lovu. Nemysli si, že se brzy nevrátíme. Žádný holič nechce stříhat hlavy s rozbitým oknem. Nemám snad pravdu?“
Darrel přikývl. „Máš pravdu, Bernezie.”
„Samozřejmě, že mám,” řekl Jerry. A ignorujíc roztroušené střepy, začal sbírat rozházené nářadí z podlahy.
(konec)
