Zuby jsem pochopitelně měla, i když jich bylo nahoře o dva míň. Jako dítě jsem totiž měla vystouplé špičáky a protože ty jsou v chrupu prý dost zásadní, vytrhli mi zuby za nimi a špičáky pomocí rovnátek srovnali do bezchybného úsměvu. Ačkoliv jsem s tím tehdy v podstatě nesouhlasila a argumentovala tím, že i Helenka Vondráčková to tak má a klidně tak zpívá a zubí se tím, jak říkal můj tatínek "upířím úsměvem" na posluchače,(pamatujete si to, jak vypadala když jako mlaďounká zpívala Červenou řeku?), nakonec jsem se nechala přesvědčit o tom, že holčička přece musí mít zoubky rovné.
Po letech se mi začala zvětšovat mezera mezi předními zuby a jeden z nich měl dokonce snahu trochu vylézat. Manžel mi na to řekl, že budu za chvíli vypadat jako ježibaba a já se rozhodla to řešit. Protože ježibaba jsem ještě v necelých padesáti opravdu být nechtěla! Moje tehdejší paní zubařka, milá, hodná a velice pečlivá, mě poslala na rentgen a podle toho, co z něj vyčetla, bylo prý jediné možné řešení - všechny čtyři řezáky vytrhnout, neboť již nemají v čem držet, na každé straně další tři zuby zbrousit a udělat můstek. Věřila jsem jí a souhlasila jsem s tím. Jenom jsem si přála, abych v žádném případě nemusela chodit do práce bez zubů a paní zubařka mi řekla, že to je přece samozřejmé. Takže příště mi, ihned po vytržení nasadila zuby provizorní a s těma jsem normálně nějakou dobu chodila a nikdo nic ani nepoznal.
V další fázi jsem dostala, pochopitelně, že ne zadarmo, metalkeramický můstek, což tehdy asi bylo hned po implantátech to nejdražší, co jsem mohla v puse mít. A zuby mi parádně sloužily skoro dvacet let.
Za tu dobu jsme se už přestěhovali z Prahy na chalupu, změnila jsem pražskou paní zubařku za místní paní zubařku a víceméně pravidelně jsem se k ní dostavovala. A jak šel čas, nejprve mě opustily horní osmičky a pak postupně i další stoličky. A nakonec mě, zcela bez výstrahy, opustila i paní zubařka... Odešla do důchodu a nikdo jiný za ní široko dakeko nebyl. Navíc pak přišel covid a zubaři, kteří už do té chvíle nové pacienty brát nechtěli, měli další důvod, proč v žádném případě ne!!! Obvolávala jsem všechny zubaře v blízkém i dalekém okolí, bezvýsledně. Ale zubaře jsem dost nutně potřebovala. Ne, že by mě snad něco bolelo, ale začaly se mi lehce viklat spodní řezáky a ani ten horní můstek už nedržel úplně dokonale, jako dřív.
Po é co manžel, který byl v hledání vytrvalejší než já a objevil zubařku, která, světe div se, nové pacienty brala, přihlásila jsem se k ní taky.
Ale abych celou tu anabázi zkrátila, musím přiznat, že můj vztah k paní zubařce se přes veškerou mou snahu nedařilo ani za tři roky navázat na takové úrovni, jako to bylo u těch předchozích. Upřímně řečeno jsem sice možná v péči o zuby nebyla dostatečně pečlivá, ale aby se ke mně někdo choval takovým přezíravým způsobem a ještě si za to nechal královsky platit, to jsem zažila až tady... Co ale zmůžete, když ostatní zubaři ve městě prostě nové pacienty neberou?
Horní můstek mě začal opouštět, ale vzhledem k tomu, že mě pod ním nic nebolelo, jenom už nedržel tak jako dříve, nehodlala jsem se ho jen tak vzdát. Paní zubařku to rozzlobilo a snad proto mě objednala až za rok s tím, že kontrolu po půlroce už jim pojišťovna hradit nechce.
A když jsem tedy loni po roce šla k zubaři, v ordinaci byla jenom sestra, paní doktorka je prý po operaci (dědeček na to řekl, že asi byla na liposukci) a sestra mi ten vršek jen zrentgenovala s tím, že víc pro mě prý udělat nemůže. Byla půlka června, horní můstek už mi opravdu moc nedržel, ale sestra mě objednala na začátek srpna.
Zuby mě ale už úplně opouštěly, nakonec mi držely jenom na jednom čepu a ostatní prostě neexistovaly. Jednou večer, když jsem si je čistila, mi ten horní můstek definitivně upadl. Na jednu stranu to byla úleva, ale co dál, co teď budu dělat? No v každém případě zavolám ráno k zubařce, říkala jsem si a doufala, že mě sestra někam pošle, snad ne do pr...
Vyšlo to nastejno. Paní doktorka prý má po dobu nemoci domluvený zástup, ale pouze pro akutní případy a pokud mě nic nebolí, není důvod proč nevydržet do objednaného data. Dřívější termín prý paní doktorka opravdu nemá.
No co naplat, brala jsem to jako trest za to, že jsem to, já nána pitomá nechala dojít až takhle daleko a tak si to holt musím vyžrat... Do termínu objednání mi zbývalo sedm týdnů. Sedm týdnů kdy budu chodit do práce jako bezzubá stařenka. Patří mi to!
V červnu na Svátek svatého Jána, když "otvírá se létu brána" jsem tedy měla první bezzubou zatěžkávací průvodcovskou zkoušku. Je pravda, že když jsem se kontrolovala a moc pusu neotvírala, nebylo to vidět a kupodivu mi bylo i rozumět. Kolegyně Iva mi řekla, ať to neřeším a hlavně, ať to nikomu neříkám. Ten den přišlo na prohlídku spousta lidí a ta poslední parta, asi dvanácti důchodců, se vyloženě domáhala celého výkladu. Prý slyšeli, že je to u nás s povídáním moc hezké. Tak jo, ale radši jsem se přiznala, že na mě nebude hezký pohled, protože nemám zuby, jelikož mi marodí zubařka a bohužel musím počkat, až zase bude fungovat. A jedna z návštěvnic mi na to pověděla, že se nebudou koukat a jeden z pánů řekl, no bóže, a že si ty zuby teda vyndá taky a hned to udělal, hahaha. No zasmáli jsme se a já mu na to řekla, že mu moc děkuju za účast, je to od něj hezké, ale on si je na rozdíl ode mně zase může nasadit, ale já zatím nemám co...
V podstatě červen a červenec jsem, včetně třech týdnů zástupu za dovolenou, odprůvodcovala bez horních zubů. Osmého srpna jsem byla objednaná k zubařce a vůbec to nebyla příjemná záležitost. Musela jsem si vyslechnout, že jsem to měla řešit už dávno a že teď budu muset chodit bez zubů, protože laborantka jde na dovolenou. Řekla jsem, že bez zubů už jsem druhý měsíc, protože ona marodila a já čekala až na tenhle srpnový termín, který jsem od ní obdržela, takže to pro mě nebude nic nového a že holt, když mi ty slíbené provizorní zuby udělat nemůže, pojedu i na tu dovolenou v září klidně bezzubá.
A ona najednou otočila a nechala sestru zavolat laborantce, jestli to stihne za 4 dny, když mi udělají otisky v pondělí, poslední týden v srpnu, kdy se paní laborantka vrací z dovolené. No o peníze jde asi vždycky až v první řadě, že? Zřejmě dostala strach z toho, že bych si počkala až na ty zuby, co jsou na pojišťovnu. Potom mi vytrhala pozůstatky toho, na čem mi původně držel můstek a objednala mě na pondělí před dovolenou v deset hodin na otisky. Mám si přinést sebou peníze na zálohu a bude to celkem stát asi tolik, jako ta moje chorvatská dovolená...
