V přístavu rybářské osady Gurzuf stojí loď. Píše se rok 1976 a železničáři tráví dovolenou na Krymu. Jedou do Jalty. Do lodi se hrne spousta lidí. Loď to není veliká. Silně připomíná zbytnělou osobní loď na brněnské přehradě.
Had složený z rekreantů nemá konce. Do lodi nastupují další a další lidé. Rozložitý námořník v námořnickém tričku s fešácky nasazenou čepicí pořád pobízí dovnitř. Volá: "Pašli, pašli!“ Každým dalším příchozím se čára ponoru přibližuje k hladině. Loď bude cestou přistávat na četných zastávkách, přemnožení pasažéři snad budou někde vystupovat. Konečně se loď dává do pohybu. Na lodi je veselo. Lidé si užívají krásného slunečného dne. Tu a tam, se ozývají salvy smíchu, lidé dokonce zpívají.
Najednou se obloha zatáhla a začal vát silný vítr. Na hřebenech vln se objevuje pěna. Vlny jsou stále větší a větší. I zcela nezasvěcený cestující pochopil, že je zle. Loď totiž míjí pravidelné zastávky a uhání přímo do Jalty. Kormidelník je zřejmě starý mořský vlk. Najíždí na hřebeny vln kolmo. Rejdí po hladině. Kdyby totiž přišla vlna z boku, jistě by přetíženou loď převrátila. Na lodi se dějí věci.
Výpravčí Fanouš Rendl stojí přímo uprostřed kymácející se lodi. Pohybuje se tak jenom v pase. Zato na obou koncích lodi je hůř. Je to obrovská houpačka jako na pouťové atrakci. Ženy na obou koncích plavidla ječí nejprve radostí, posléze strachem. Fanouš uprostřed lodi vytahuje z brašny kameru osmičku. Zakládá barevný film a filmuje.
Lidé v ohrožení se chovají různě. Někdo se modlí, někdo křičí, někdo tupě zírá. Jeden člověk si klidně krájí nožem špek a bezstarostně vkládá do úst sousta, s kudlou v ruce. Filmař působí v tom zmatku jako provokatér. Jedna žena filmování pozoruje a křičí: "Kamikadze, kamikadze!“
Konečně přístav. Na hrázi se tísní spousta lidí, v přístavu houkají sirény. Vzadu u přístavního mola stojí výletní loď Gruzia.Tento kolos se ani nehne. Nárazové vlny praští kocábkou o přístavní hráz.
Loď je konečně přivázána. Statní námořníci tahají zachráněné za ruce z lodi jako koťata. Dva muži vždy počkají, až se kolébající loď přiblíží k molu, uchopí cestujícího za ruce a vytáhnou na břeh. Fanouš je na břehu mezi prvními. Filmuje!
Zachránění rekreanti prchají jako šílení z přístavu. Traťmistr Trávníček celý zmáčený a pobledlý pronáší vše objímající větu: "Do smrti se nekoupu!“
Nikdo z celé výpravy už nechce absolvovat zpáteční cestu lodí. Všichni, až na jednoho pojedou domů autobusem. Jenom návěstní dozorce Michal Tomčák, poloviční Rus a údajný nemanželský syn ruského generála, zůstává sám na opuštěné lodi.
Rezavý vousáč září klidem a pohodou. To on při největším nebezpečí krájel nožem špek a s chutí si jej vkládal do úst. Žádné útrapy, žádné nebezpečí. Tak nějak musel vypadat vousatý mořeplavec Jermak při dobývání severu. Z lodi se mu nechce. Ať si jiní jdou na autobus. Tou zábavnou loďí on pojede domů. Možná se ještě jinou lodí vydá dále, na Vlaštovčí hnízdo!