Přesto, že sníh moc nemusím, přiznávám, že je s ním všechno kolem čisté a hezčí. Tak jsem taky vyrazila na malou procházku a něco málo nafotila. Pochopitelně že jenom na mobil a kvalita tomu odpovídá. To, co já v pohodě v dálce vidím, on, chudinka moje malá už nevezme. Že bych si na stará kolena pořídila foťák a naučila se s ním fotit?
Při pohledu na Říp jsem si přeříkala skoro celou báseň o něm, teda něco jsem v paměti lovila, ale v podstatě jsem to dala❤️. A to, že mi mobil nevezme komíny elektrárny a chladicí věž chemičky, mi vlastně ani tak moc nevadí. Ale i k tomu jsem si odříkala říkanku z dětské knížky. Samozřejmě z knížky mého dětství, dneska by už asi neprošla: "Z komínů se kouří, slunce oči mhouří. Mhuř si oči mhuř, kdyby se z nich nekouřilo, bylo by nám hůř!"
A po tomhle krásném modrém dni přišel den od rána bílý. Podle písničky včelích medvídků by se bílá měla líbit všem, zpívají: "Bílá bílá bílá bílá, komu by se nelíbila...." No nevím, mlha schovala údolí a i u nás v kopcích se střídavě roztahovala a chvílema trhala. Takže mě se moc nelíbila, navíc když jsem musela k zubaři. Naštěstí jsme byli objednáni na vstupní prohlídku k novému zubaři oba dva a tak to v mlze a sněhu odřídil dědeček. Mým autem, protože mám nové zimní gumy. Byla to jejich sněhová premiéra, ale zvládly to holky docela dobře.
Ještě když jsme se vrátili bylo mlhavo a nevlídno. Koně ve výběhu postávali v mlze a pohled na silnici, kterou zcela mimo plánu, zřejmě aby utratili peníze vyčleněné pro tento rok, chtěli tento týden brousit a pak pokládat nový asfaltový koberec byl buď k smíchu, nebo k pláči. To si vyberte, každý podle svého.
