Československo, konkrétně pracoviště II. chirurgické kliniky brněnské Fakultní nemocnice u svaté Anny, se před 30 lety stalo teprve pátým místem v Evropě, kde dokázali úspěšně transplantovat játra. Brněnští lékaři se na zákrok, který provedli 2. února 1983, připravovali více než deset let. Transplantace největší a nejdůležitější žlázy lidského těla totiž patří k velmi složitým chirurgickým výkonům. V současnosti se v Česku uskuteční ročně kolem stovky těchto operací.
Prvním pacientem týmu lékařů pod vedením profesora Vladimíra Kořístka se stal tehdy šestatřicetiletý Josef Mynář z Tišnova. Trpěl nevyléčitelnou jaterní chorobou a transplantace mu zachránila život. Po třech letech od zákroku se Mynář vrátil do zaměstnání a deset let pracoval na nádraží jako staniční dělník. Milovník lesa a myslivec pak sice musel odejít do invalidního důchodu, ale jak mu zdraví dovolilo, pracoval ještě jako strážný a vypomáhal coby domovník a topič.
Lékaři se učili na prasatech
Profesor Kořístek začal se svými spolupracovníky experimentovat už v roce 1975, kdy játra transplantovali prasatům. „Teprve po dvou letech nám většina zvířat přežívala,“ vzpomínal. Játra nakonec úspěšně transplantovali asi 150 prasatům. Až poté, v roce 1983, povolilo první lidskou výměnu jater ministerstvo vnitra – a to navíc s podmínkou, že zákrok musí mít označení „experiment na člověku“.
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně (CKTCH), které program jaterních transplantací zahájilo, provedlo v letech 1983 až 2010 celkem 395 operací. Největší tuzemské transplantační centrum – pražský Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) – má transplantace jater v programu od roku 1995. Do března 2008 zde uskutečnili přes šest stovek těchto zákroků.
Unikátní domino transplantace
IKEM od roku 1998 provádí také transplantace dětem mladším než tři roky, které dříve musely být operovány v zahraničí. V roce 2007 zde nová játra dostalo osmiměsíční dítě, unikátní výkon byl u takto malého pacienta v Česku proveden poprvé.
Stejné pracoviště si připsalo i další prvenství při takzvané domino transplantaci. Lékaři při ní transplantovali játra dvěma pacientům současně, přičemž první byl dárcem orgánu pro druhého a sám získal játra od zemřelého dárce!
Návrat do normálního života
Játra se transplantují například lidem s cirhózou jater, s chronickou žloutenkou typu B či C, s některými druhy jaterních nádorů nebo pacientům, jimž játra akutně selhala, například při otravě. Přežívání českých pacientů se řadí nad průměr udávaný evropským registrem. S novými orgány přežije jeden rok 92 procent pacientů, pět let 81 procent a deset let 72 procent operovaných lidí.
Celý další život po transplantaci je potřeba užívat léky, komplikací je i zvýšená náchylnost k infekcím. I přes tato úskalí však úspěšná transplantace mění zásadním způsobem kvalitu pacientova života. Nemocní, kteří byli často odkázáni na dlouhodobý pobyt na lůžku, mohou vést po úspěšné operaci normální život.
Začalo to před 50 lety
v americkém Denveru
První transplantace jater na světe proběhla v roce 1963 v americkém Denveru. Úspěšný byl ale až druhý pokus tamního týmu Thomase Starzla v roce 1967. Pacient po výkonu žil déle než rok, zemřel však na nové vzplanutí nádorového onemocnění. V Evropě byla první transplantace jater provedena v roce 1968 v Cambridgi. V současnosti se v celém světě uskuteční přibližně deset tisíc transplantací jater za rok. V naprosté většině se transplantují od zemřelých dárců, vhodných orgánů je ale nedostatek. Mezníkem v dalším rozvoji byl proto rok 1989, kdy v Chicagu provedli úspěšnou transplantaci části jater živého dárce. Dvouleté holčičce byla voperována část jaterního laloku její matky. Protože však tento zákrok může pro dárce znamenat i velké riziko, přistupují k němu lékaři jen výjimečně.