Tento příběh, který vám nyní popíšu, ovšem dobře nekončí.
V seniorském domě, v němž trávím, jak se s ironií říká, jaro před smrtí, se poměrně často střídají nájemníci. Každý nově příchozí pro mě znamená oživení plynoucích všedních dnů. Není to tak dávno, co se mojí sousedkou stala paní Jana z pražských Strašnic. Zachovalá a elegantní dáma byla uzavřená a odolávala mým pozváním na kávu, víno či na procházku. Zlom nastal po nedávné rušné noci, kdy byl k Janě přivolán lékař, který ji diagnostikoval panickou ataku a naordinoval jí poměrně silná antidepresiva. Lékaře za svých pět let pobytu dobře znám a protože již několik let docházím do různých nemocnic jako dobrovolnice a dělám společnost osamělým lidem, nabídla jsem se, že na Janu dohlédnu. Začala se mezi námi spřádat tenká nit důvěry. A tak mi Jana jedno krásné odpoledne na lavičce v parku odvyprávěla svoji životní anabázi.
Bez potíží absolvovala hotelovou školu v Poděbradech a začala pracovat v recepci velkého interhotelu v centru metropole. Nabídky na pánskou společnost se jen hrnuly. Ona ale s veselou všechny odrážela jako tenisový míček od tréninkové zdi. K neúnavným nápadníkům patřil nový šéf hotelové účtárny. Pohledný ale neprůbojný a v jejích očích nepříliš zajímavý. Občas s ním zašla na kávu, ale na nic jiného nekývla. Čas běžel. Oslavila 21. narozeniny a všechny tři kamarádky byly vdané. Do žádného vztahu se jí nechtělo, ale už jí nebavilo, jak si ji všichni dobírají. Rozhodla se, že přijme pozvánku na diskotéku od muže, kterého občas zahlédla na jednání v hotelu. Byl o 12 let starší a vyznal se ve světě. Jana se poprvé v životě zamilovala. Vodil ji po různých společenských akcích, na večeře a do divadel, a tak nebylo divu, že se stal jejím prvním milencem. Rodiče z něj nebyli nijak odvázaní. A tak když po roční známosti přišla s tím, že se chce vdávat, s žádným velkým porozuměním se nesetkala. Maminka jí domlouvala, že nadšení je pouze z její strany a že partner ho s Janou nesdílí. Trochu ji trápilo, že její nastávající měl stále více povinností po večerech a na víkendy se množily služební cesty. Její otec se během jednoho víkendu zúčastnil odborné konference v Karlových Varech a v hotelu Pupp narazil na svého budoucího zetě.
Byl tam s mladou kráskou a vystupovali jako snoubenecký pár. Otec jí po návratu nic neřekl, ale zahrál si na soukromého detektiva. Zjistil, že povedený „zeťáček“ skoro každý večer vymetá různé bary a odvádí si odtud dámské návštěvy do své garsonky na Vinohradech. V jednom z barů objevil svého bývalého spolupracovníka v číšnickém, a tak se ho na svého budoucího člena rodiny otevřeně vyptal. Zjistil, že mladý muž poskytuje svoji společnost ženám za peníze. V utajení vzal svoji dceru do jednoho z nočních podniků a ona sama zjistila, čím se její milý po večerech baví. Když se potom dostavil s kyticí na nedělní oběd a s úmyslem předat Janě zásnubní prsten, vypoklonkovala ho a drahou kytku mu omlátila o hlavu. A bylo po zamilovanosti a po touze s někým se sblížit.
Časem se nenápadně znovu objevil účetní Karel. Jana však v sobě neuměla vykřesat okouzlení a obdiv, které k lásce patří. Dlouho odolávala a když vdané přítelkyně nenápadně Karla okoukly a pustily se do ní, že co by nechtěla a že přece nechce být sama, povolila a začala se s Karlem stýkat.Trávili spolu spoustu času na procházkách po Praze. Do divadel chodili na klasické kusy a na koncerty vážné hudby. Karel byl klidný, konzervativní a poměrně nesmělý. To všechno se Janě líbilo. Po dvouleté známosti se Karel osmělil a požádal o její ruku. Svatba byla klidná, pohodová a vypadalo to tak, že podobně budou probíhat další měsíce a roky. Po něklika letech konečně přišel na svět malý Kája. Manžel se o něj vzorně staral a spravedlivě se s Janou dělil o domácí práce. Janě však najednou začal být obyčejný život nudný. Na rozdíl od manžela chtěla v práci dosáhnout lepšího postavení a také finančního ohodnocení.
Ředitelství hotelu uspořádalo výjezdní zasedání zaměstnanců s exkurzí do nových zařízení v Brně a okolí. Karel jí doma přemlouval, ať jede a že on se o vše postará. Celá akce byla od začátku veselá a díky často rozlévanému alkoholu i nevázaná. První den vystupovali jednotliví zaměstnanci a předháněli se v nápadech co a jak vylepšit. Dorazil i generální ředitel s pověstí nenapravitelného sukničkáře a Jana se odhodlala přednést různé náměty, co a jak vylepšit v recepci, kde pracovala. U večeře ji generál pozval ke svému stolu, vyptával se na postřehy z chodu celého hotelu a hojně jí doléval sklenku s pravým šampaňským. Když ji později vzal do svého apartmánu, s klidem se tam s ním vydala. Jen co zavřel a zamkl dveře, vrhl se na ni. Rychle vystřízlivěla a začala se bránit. To ho rozzuřilo, roztrhl ji halenku a surově ji znásilnil. Odvlekla se do pokoje, kde spala její kolegyně a ve vší tichosti se uložila k spánku. Celou noc však probděla a rozmýšlela se, co udělat.
Ráno se omluvila, že jí není dobře a že musí odcestovat. Na nádraží vyhodila tašku s poničenou halenkou. Během nočního bdění jí došlo, že nic neohlásí a nikomu nic neřekne. Ostatně, kdo by jí věřil, když ji všichni viděli, jak důvěrně se k řediteli chová a jak ho nechává, aby jí to oplácel. Věděla, že výslech na policii by rozhodně nebyl nic pěkného a že by se jí nechtělo líčit nepříjemné zážitky. Všichni by se o tom dozvěděli a dívali by se na ni přes prsty. Jediný komu se chtěla svěřit byl její klidný a chápavý manžel.
Dorazila domů, čekalo jí skvělé občerstvení, láhev vína na stole a manželovo přiznání, že syn je na noc u babičky. Kdo by měl sílu rušit takovou romantiku? Nic mu neřekla.
Asi po týdnu dorazil do recepce šofér generálního ředitele s tím, že ji má ihned odvézt za ním. Impozantní kancelář s výhledem na Vltavu ji vzala dech. Šok však zažila, když generální ředidel vstoupil do místnosti a požádal ji, ať se posadí. Poděkoval jí za mlčenlivost a vyjádřil přesvědčení, že o společném tajemství nebude nikde mluvit. Byla zaražená a celou situaci nekomentovala. Rychle se odporoučela. Měsíc poté si ji pozval personální šéf a sdělil jí, že se za nedlouho stane vedoucí recepce největšího hotelu v Praze. Povýšení s sebou neslo i patřičné finance, a tak si mohli s manželem dovolit koupit pozemek pro rodinný domek ve Strašnicích.
To už Jana věděla, že je těhotná. Malý Honza se narodil devět měsíců po neslavném výjezdu. Vše se ubíralo správným směrem a přišla revoluce. Bývalý generální ředitel koupil, tedy jak se říkalo, zprivatizoval pět největších pražských hotelů a Jana se stala ředitelkou jednoho z nich. Nastaly časy divokých večírků a Jana je začala vesele obrážet. Manžel jí nic nevyčítal, vždyť ona přece dělá kariéru a musí se nechat vidět ve společnosti. Vždycky toužila po tom, aby se mohla pohybovat mezi herci, zpěváky a umělci.
Na jednom z večírků se seznámila s malířem, který byl v té době na vrcholu své slávy. Ten muž jí velice imponoval, a tak se poprvé vědomě a s neutuchající chutí dopustila nevěry. Její neopatrné chování mělo tentokrát neblahý výsledek.
Nechtěné těhotenství jí vyrazilo dech a spěchala za malířem. Těšila se, jakou mu to udělá radost a jak rychle opustí rodinu, o níž mluvil s despektem. Vystřízlivění bylo kruté. Ten "mazal" se jí vysmál a řekl, že jejich známost vždy považoval jen za povyražení. Vždyť se říká, že asi dvacet procent dětí má jiného otce, než je manžel matky. Na ukončení těhotenství bylo pozdě, a tak se narodil třetí syn.
Při rodinných akcích bylo stále víc zřejmé, že synové jsou každý jiný. Zapracovaly geny. Prvorozený byl klidný, hodný a dobře se učil. Druhorozený chtěl jen luxusní věci, rád se toulal a ve čtrnácti letech začal kouřit a poprvé ho starší kamarádi přinesli domů opilého. Benjamínek odmalička rád maloval a nesmírně měl v oblibě návštěvy galerií a cestování.
Když se nejstarší syn vracel domů z tanečních, napadla skupina starších kluků v metru asi desetiletého kluka. Karel se postavil na jeho obranu. Strhla se nepřehledná rvačka. Během ní Karel upadl na zem a z kómatu už se neprobral.
Po deseti dnech se s ním ve Strašnickém krematoriu rozloučila rodina a spolužáci. Nevyslovitelný smutek obsadil rodinný dům kdysi tak plný třemi bratry a jejich kamarády. Jana ještě stále šéfovala hotelu, o domácnost se vůbec nestarala a všechny problémy nechávala na manželovi. Prostřední syn slavil osmnácté narozeniny v jejím hotelu a bylo to velkolepé. Náhody jsou kruté. Tentýž večer přijel do hotelu bývalý generální ředitel a potkal se s Janou a s jejím synem u baru. Beze slov na sebe zírali. Jany syn byl absolutně věrná kopie někdejšího ředitele. Celá společnost se seběhla a obdivovala je. Naštěstí Janin manžel se tomu všemu smál a nastalé situaci nepřikládal žádný význam.
Tři roky po této události svolal bývalý generální, dnes majitel, všechny šéfy svých hotelů na oslavu do Paříže. Dařilo se mu, a tak bylo co slavit. Jana jela do Paříže s obavami. Ty se také naplnily, když jí někdejší násilník sdělil, že je čtyřikrát rozvedený a nemá žádné děti. Potajmu nechal sledovat celou Janinu rodinu. Podplatil jednoho z kamarádů jejího syna, aby získal jeho vzorek DNA a v tu chvíli to bylo jasné. Syn je jeho. Oznámil Janě, že se s ní setká a nabídne mu, aby ve studiu ekonomie pokračoval ve Francii, kde on sám žije. Jana si zoufala, ale věřila, že syn dá přednost rodinnému zázemí. Ale nestalo se a on nabídku biologického otce přijal. Manžel se na žádné podrobnosti nevyptával. Spokojil se s tím, že majitel hotelů si jejich syna vybral, aby mu pomohl k vysněné kariéře.
Zůstali sami s nejmladším benjamínkem. Studoval uměleckou vysokou školu a byl nesmírně nadaný. Nenadále Janu přepadla nečekaná návštěva. Byla to manželka jejího exmilence malíře. Naprosto zoufalá žena ji seznámila s tím, že malíř potřebuje ledvinu a že se shání dárce. Řekla Janě, že samozřejmě o jejich vztahu věděla a že včetně jejího syna má malíř sedm potomků, z nichž jen dva jsou z manželského lože. Ona se teď snaží všechny malířovy děti přesvědčit, zda by nemohly otci pomoct. Jana celou situaci se synem probrala, ale bylo jí jasné, že při jeho empatické povaze na testy přistoupí. Když se potom zjistilo, že právě Janin syn je jediný vhodný dárce, mladík se ani na okamžik nerozmýšlel.
Nastala chvíle, kdy musela před manželem s pravdou ven. Její trpělivý, laskavý a zřejmě věrný manžel nic nekomentoval. Domácnost ovládlo ohlušující ticho, svět se točil dál. Za dva měsíce měli manželé oslavit čtyřicet let společného života.
Jana nechala připravit velkolepou oslavu, přijel syn z Francie, sešla se celá široká rodina. A když byly všichni pohromadě, dostavil se manžel s krásnými koženými deskami. Jana se rozechvěla očekáváním a pak přišla bomba.
V deskách byla žádost o rozvod, potvrzení o převedení většiny financí ze společného na manželův účet a manželova žádost, aby se Jana do měsíce vystěhovala, protože rodinný dům je prodán. Jak byla neopatrná, když nechala veškerý majetek v jeho péči...
Opravdu telenovela s blbým koncem.
