Patřil k nim i známý novinář Rudolf Kopecký, který zakotvil v Londýně a stal se jakýmsi kronikářem celého našeho exilu na Britských ostrovech.
Rudolf Kopecký (vlastním jménem Kauders) se narodil v Praze 27. prosince 1893 do rodiny židovského prodavače. Otec se řadil k pražské inteligenci, navštěvoval Měšťanskou besedu, četl Národní listy, volil mladočeskou stranu a nasměroval k této orientaci také tři syny a jednu dceru. Sluší se poznamenat, že všichni sourozenci zahynuli za druhé světové války v koncentračním táboře.
Prostřední syn Rudolf cvičil od dětství v Sokole, byť se sám označoval za spíše samotářského a uzavřeného, trpícího různými nemocemi, kvůli kterým odjížděl často na zotavenou na venkov k příbuzným. Studoval na reálce v Karlíně, ale nebyl nijak výjimečným a pilným žákem. Vášnivě však četl, rád navštěvoval biograf, fandil fotbalové Spartě a účastnil se schůzí mladočeské mládežnické organizace. Po maturitě pokračoval na polytechnice, nicméně univerzitní studia přerušila první světová válka. Byl odveden do rakouské armády, chvíli sloužil na ruské frontě, ale kvůli zranění strávil většinu války rekonvalescencí.
V samostatném Československu Kopecký pln entusiasmu uvažoval o kariéře literáta, z praktických důvodů obživy se nakonec rozhodl pro novinařinu. Pracoval pro periodika Tribuna, Rozvoj, Čas, Severočeský deník, Národní osvobození a Národní listy, politicky se hlásil k národně demokratické straně Karla Kramáře, tudíž do „protihradního“ tábora. V polovině 30. let se podílel na založení Národního sjednocení. Byl současně aktivní v hnutí Volná myšlenka a v zednářské lóži Most.
Záhy po německé okupaci na jaře 1939 rozšířil řady zahraničního odboje. V Polsku pobýval v Krakově, ve Varšavě i dvou táborech, určených pro československé dobrovolníky v Małych Bronowicích a Lešném. S propuknutím války se přesunul s ostatními vojáky přes Blízký východ do Francie, do tábora v provinčním městečku Agde. Po porážce země galského kohouta v květnu 1940 pokračoval do Velké Británie, do táborů Cholmondeley Park a Leamington Spa, kde se podílel na vydávání cyklostylovaného listu Naše noviny, sloužícího jako tiskový orgán pro naše zahraniční jednotky.
Pro nesouhlas se zahraniční politikou exilové vlády, s orientací na Sovětský svaz a především kvůli silně kritickému postoji k Edvardu Benešovi se Kopecký rozhodl zůstat s rodinou v Británii, ačkoliv ho bývalí kolegové lákali do osvobozené republiky a nabízeli všemožné lukrativní pozice, ve sdělovacích prostředích či dokonce na ministerstvu informací. Muž pevných zásad a vysokých morálních principů vytrvale odmítal. Nehodlal se smířit s režimem a představiteli, kteří v jeho očích šli proti zájmům národa.
Začal tedy v Londýně spolupracovat s různými exilovými skupinami, vydával čtrnáctideník Národ a anglický Hard Times, založil a vlastními silami provozoval také skromnou informační centrálu Czech Liberal Information Service, pokoušel se dokonce v exilových podmínkách obnovit národně demokratickou stranu. Všechny aktivity provozoval na vlastní náklady. Velmi mu tedy pomohlo, když získal stálé zaměstnání v českém vysílání BBC, a tím existenční jistotu.
Rudolf Kopecký s manželkou a dcerou v Londýně
Exilový časopis Národ. Obě fotografie poskytnuty z archivu Martina Nekoly
Kopecký i v poválečném exilu především činil to, co celý život. Psal, kriticky posuzoval mezinárodní situaci, pranýřoval poměry v Československu i vrcholné exilové představitele. Sledoval z dáli pretotalitní třetí republiku a postupující dominanci KSČ uvnitř politického systému Národní fronty i celé společnosti. Samotný únor 1948 pak pro Kopeckého představoval pouze nutné vyústění tříletého tragického vývoje, ba dokonce pětiletého, vrátíme-li se zpět k uzavření spojenecké smlouvy se Sovětským svazem v prosinci 1943. Kopecký ji považoval za osudovou chybu a vinil prezidenta Beneše ze zaprodání země Sovětům. Když od jara 1948 přicházeli do britského exilu lidé, kteří se předtím v Československu dělili o moc s komunisty, v parlamentu a ve vládě měli na svědomí retribuce, znárodňování, milionářskou daň a další opatření, Kopecký na ně hleděl skrz prsty jako na kolaboranty, nikoliv výkvět demokracie, který by si mohl nárokovat právo na vedení exilu. Byl ovšem pokorný, uměl uznat, že se někdy zmýlil, neváhal opravit názor a omluvit se, pokud někomu křivdil. Získal si respekt a uznání, z konzervativních pozic neúnavně polemizoval se socialistickými oponenty, pilně pracoval a přispíval do celé řady pravicově orientovaných tiskovin až do vysokého věku. Celý život byl silný kuřák, poslední rok a půl jej sužovala rakovina. Zemřel v londýnské Royal Marsden Hospital 25. listopadu 1981 ve věku nedožitých osmaosmdesáti let.
Pouhý výčet exilových textů Rudolfa Kopeckého by vydal na mnoho stran. V pravidelných relacích na vlnách BBC komentoval domácí i světové dění, situaci v krajanském hnutí ve Velké Británii, v některých článcích a rozhlasových komentářích se snažil nahlížet na psychologické aspekty emigrace a vzorce chování spoluobčanů různého sociálního původu, profese a životních zkušeností, kteří se ocitli v cizí zemi, mnohdy bez prostředků a znalosti jazyka, na prahu nového začátku. Šířily se mezi nimi různé nálady a pocity, včetně fenoménu, jenž Kopecký označil jako emigrantskou psychózu.
Mimoto Kopecký sepisoval i své memoáry. Pracoval na nich od počátku 60. let až do smrti, tedy více jak dvě desetiletí. Popisoval dětství, mládí, studia, život v Rakousko-Uhersku, rozličné osobnosti, aféry a události první republiky, stejně jako činnost v zahraničním vojsku za druhé světové války a konečně i různé aspekty poúnorového exilu. Zmiňoval se o anarchistickém i zednářském hnutí, národní demokracii, básnících, literátech, politicích i studentských vůdcích. Kopeckého paměti tak v lecčems přinášejí jiný, unikátní úhel pohledu na československé dějiny. Výběr těch nejzajímavějších kapitol v České republice vyšel v roce 2018 pod titulem „Vzpomínky starého novináře: Proti Benešovi, nacistům a komunistům.“
Historik a politolog PhDr. Martin Nekola, Ph.D. vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Specializuje se především na československý exil po únoru 1948, problematiků krajanů a nedemokratické režimy. Vedle čtyř set odborných a populárně naučných článků publikoval i pětadvacet monografií, další připravuje. Zároveň je koordinátorem projektu The Czechoslovak Talks, shromažďujícím inspirativní příběhy Čechů ve světě.
