Aby nedošlo, hned na začátku, k politováníhodnému nedorozumění – naprosto nehodlám ženám vyčítat či snad znevažovat jejich tradiční schopnost širokospektrální myslivosti a mluvivosti. Naopak, já tuto vlastnost obdivuju, já ji ctím, já jim ji dokonce závidím. Je to dar, který byl nám mužům bohužel odepřen.
Prostě a stručně, závidím dámám to, že v komunikaci umějí souběžně řešit velké množství témat, kdežto my pánové jsme v tomto směru pouzí jednopolohoví ubožáčci. Uvedu příklad: Kamarád Oldřich se po třicetiletém manželství rozvedl. Pochopitelně jsme tuto závažnou skutečnost v naší partě museli okomentovat. Ale zatímco mužská sekce pouze faktograficky konstatovala, že se to dalo čekat, protože ti dva se už dlouho doma furt jen hádali, že to není až takovej malér, protože jejich děti už jsou dospělé, a že teď snad Olda bude mít víc času chodit s námi na ryby, ženská sekce provedla velmi hluboký a multidisciplinární rozbor události. Z historického pohledu dámy zhodnotily celý průběh manželství Oldřicha s Ančou, včetně psychologické studie, zda ti dva se vůbec měli brát. Dále prodiskutovaly prognózu životního stylu, který teď rozvedence čeká, a přidaly i ekonomické vyhodnocení situace. Zvláštní pozornost věnovaly riziku, že tři vnoučátka by teď mohla mít v hlavičkách neurotický zmatek z toho, že babička Anička bydlí jinde než dědeček Olda. Dále podrobně probraly rozvodové statistiky v jednotlivých státech Evropské unie i mimo ni. Samozřejmě celou tuto týmovou diskusi provázely sociologické poznatky o funkci manželství ve společnosti, o významu ženského dozoru v soužití manželských párů, o nebezpečí působení špatných kamarádů při domestikaci manžela a podobně. Pozoruhodné na tomto kongresu naší ženské sekce bylo i to, že jednotlivé diskutující dámy se nikterak nezdržovaly vyslechnutím předcházejících příspěvků do konce, ale většinou jich mluvilo hned několik najednou. Ano, a to je další věc, kterou my muži musíme ženám závidět. Ony dokážou mluvit a poslouchat zároveň. I v tom jsme my zase jen jednopolohoví ubožáčci.
Jak již jsem uvedl, schopnost žen a dívek myslet na soustu věcí najednou a mluvit o nich, velice obdivuji. Vzpomínám s dojetím na svou ženušku Jindřišku, jak za mě řešila složité každodenní úkony, jak mě ve své předvídavosti chránila před životními hrozbami, jak mi pomáhala orientovat se v komplikovaných situacích. Například mě poslala do samoobsluhy na nákup. Bylo pro mě radostné tento rozkaz splnit, neboť jsem byl od ní dostatečně vybaven všemi potřebnými pokyny. Věděl jsem, že mám vzít rohlíky až ze dna regálu, neboť tam nejsou osahané od kdejakého špindíry, že mám prohlídnout vajíčka v kartonu i ze spodu, jestli nejsou naprasklá, že mám u majonézy zkontrolovat datum trvanlivosti, že nemám brát taveňák s odchlípnutým staniolem, že nemám moc očumovat tu mladou blonďatou pokladní, že mám jít s nákupem přímo domů a ne se zase stavit na jedno pivko Na střelnici. A taky, že kdybych náhodou cestou potkal Rudu, vůbec se s ním nemám bavit, protože by mě zase tahal na ryby, ale my přece na sobotu a neděli jedeme k jejím rodičům do Chrudimi. Tento poslední pokyn dokonce ještě doplnila obecným doporučením, že by vůbec bylo nejlepší, kdybych s tím Rudolfem přestal kamarádit, neboť je to sprosťák a hrubián, který nedávno řekl poštovní doručovatelce paní Pátkové, že je líná jako veš.
Ruku na srdce, pánové, není to pohodička mít po svém boku rozkošnou milovanou živou databanku, která vás vede za ruku tímto trnitým světem? Která dokáže všemu přijít na kloub ve všech souvislostech (a když ne, tak to hbitě probere s ostatními živými databankami na ženském kongresu)? Která vám umožní pohodlně si žít jako jednopolohovej ubožáček? Přiznejme si, pánové, že nám to pánbíček s tím stvořením Evy udělal ku prospěchu. Vemte si už jen to, že bez ní, respektive bez jejích pokynů, by ten jednopolohovej ubožáček Adam dodnes pobíhal po Edenu a nevěděl by, co má s tím zakázaným jabkem udělat.
Rozhodl jsem se, že až potkám sprosťáka a hrubiána Rudlu, musím ho důrazně napomenout. Neměl by říkat doručovatelce Pátkové, že je líná veš jen proto, že mu nedonesla rekomando a hodila dole do schránky výzvu, přestože on byl doma. Měl by si uvědomit, že byla třeba unavená, měl by přece ctít to, že i ona je nejspíš pro nějakého jednopolohového ubožáčka pana Pátka milovanou živou řídící databankou. A moje ženuška Jindřiška mi velmi často vysvětlila, jaká je to těžká dřina.
