Pierot Gilles - zkusme ho rozesmát. Láskou a vírou. Je stále čas
Všechny fotografie: Jana Mesarčová

Pierot Gilles - zkusme ho rozesmát. Láskou a vírou. Je stále čas

10. 8. 2023

Cestou do práce bylo ranní metro skoupé na sebemenší úsměv. Zakaboněné výrazy cestujících a nepřítomnost jejich ducha svědčilo o ne-náladě. Kvapně jsem vystoupila, abych si mou svěžest z dobře prospané noci onou dusivou lidskou pasivností nekontaminovala.

Proč jsou ti lidé tu kamenně chladní, tu křečovitě smutní, někteří až vystrašení?

Zahloubaná do překotných otázek a odpovědí nad chmurnými pasažéry ve vagónu jsem vystoupila na stanici Vyšehrad a rychle se přibližovala k mému pracovišti. Na prostranství, zmáčeném od letního deště, mne vítala nově instalovaná bílá skulptura. Zastavila jsem se a s pousmáním si ji prohlížela. Socha (z epoxidové pryskyřice, látky a acrylu) byla krásná. Něžná. A mokla jako já. Přistoupila jsem k patě vysokého piedestalu, na kterém se socha pokorně tyčila, abych na cedulce vyčetla jméno autora: Anja Luithle, název díla: Gilles. Obé mi nic neříkalo. Ani trochu mi to nevadilo.

Soustředěně jsem se dívala na tajemnou bílou sochu s bílou buřinkou a pochopila jsem, že jde o Pierota. Tedy, budu – li přesná, socha ztvárňovala jen Pierotův kostým s buřinkou. Uvnitř kostýmu bylo „vzduchové NIC“. „Co tím autorka sděluje?“

Pocity prázdnoty.

Ano, to bude ono!

Gilles (muž/žena) má i svěšené ruce, což mluvou těla znamená jakési odevzdání se. V tomto odevzdaném postoji Gilles kouká s kloboučkem nasazeném nad zátylkem tam, někam. Je sám, samojediný, opouštěný vším, čemu věřil. Jeho kostým je marným brněním proti útoku tyranie doby, která je rychlá, plná agresivity, složitých algoritmů, dezinformací, bludů a lží, současně nabubřelá zprávami o ufo a zkáze naší planety, o genderových politikách, o sexismu, je ziskuchtivá, nespravedlivá, smutná. Srdce soše nechce tlouci, protože se bojí zamilovat do nejistého, všemi směry nabízeného, katastrofického zítřka.

Ještě chvíli si užívám soukromé vteřiny pod sochou. „Už musíš, kancelář volá“, tepe mne odpovědnost. Sochu rychle telefonem vyfotím a poslušně utíkám do práce. Necítím se podobně jako Gilles. Přesto jsem docela překvapená nad křehkou nahodilostí - Gilles se zjevil v okamžiku, aby mi pomohl s odpovědí na ranní otázku, proč jsou lidé tu kamenně chladní, tu křečovitě smutní, někteří až vystrašení.

glosa životní postoj
Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?