Když jde například o Řecko, je dvojnásob důležité umět se zorientovat v nabídce jídla. Může se totiž stát, že člověk odjede s pocitem, že řecká kuchyně jsou jen hranolky, kousky kořeněného masa a hromada zeleniny nevalné chuti. Tak to zpravidla dopadne, když se turista stravuje jen v hotelu a nepozná skutečný místní život. Naopak lidé, kteří znají řecké obchody, tržiště a malé rodinné taverny, tvrdí, že řecká kuchyně je jedna z nejlepších na světě a právě jídlo je jedním z důvodů, proč se pak do Řecka opakovaně vracejí.
Takže, co si počít, když někdo do Řecka vyráží poprvé nebo poprvé chce jíst i jinde než jen v hotelové jídelně?
„Mezi první otázky turistů patří: která taverna je nejlepší a kde se dobře vaří? Jenže na to není jednoduchá odpověď. I když se může zdát, že nejlepší taverna je ta nejvíc zaplněná, je to občas právě naopak,“ vysvětluje Kateřina Panou, autorka knihy Řecké štěstí, Češka, která žije přes dvacet let v řeckém přímořském městečku Parga a v letošní sezóně tam začala poprvé působit i jako průvodkyně pro turisty. „Ty zaplněné taverny jsou spíše psychologický efekt, kdy si kolemjdoucí říkají, že když je tam plno, určitě se tam dobře vaří. Pak nasávají atmosféru, poslouchají hovor, hudbu a čekání na jídlo, které je ale právě díky velké obsazenosti dlouhé, jim utíká rychle,“ dodává s tím, že pokud je sezóna, je většina podniků plná, ale zároveň radí: „Pokud máte na výběr, zamiřte tam, kde je méně obsazených stolů. Nebudete čekat na jídlo tak dlouho, kuchař si s ním může víc vyhrát, doladit ho, netlačí ho čas,“ říká.
Kdo chce opravdu poznat řeckou kuchyni a má možnost vyrazit dál z turistického letoviska, měl by zamířit do míst, kde je turistů minimum. V centrech turistického ruchu se majitelé podniků často snaží přizpůsobit chutím všech a tak se typické vůně a chutě řecké kuchyně tak trochu vytrácejí. „Pokud můžete, zamiřte do hor, do malých vesnic, daleko od ruchu a spěchu. Nechte se pozvat na prohlídku kuchyně, kde před vámi kuchař odklápí poklice a pak nevíte, co si ze skrovné, ale o to chutnější nabídky vybrat. Posaďte se k dřevěnému stolu s kostkovaným ubrusem, pohlaďte kočku, která se vyhřívá vedle vás a nechce se unášet poklidnou vesnickou krásou, časem, který plyne jinak než ve městech,“ radí Kateřina Panou.
V rodinných tavernách je v Řecku běžné, že host může nakouknout do kuchyně. Může se stát, že když je nerozhodný, obsluha mu dá na malý talířek okusit od každého jídla něco. Jistě, v rušných turistických letoviscích plných hotelů se vám něco takového přihodí málokdy, ale stále je možnost vyjít z těch míst o kousek dál, někdy stačí jen pár set metrů nebo zabočit do méně rušné uličky a ocitnete se v jiném světě.
Nezkušení turisté ovšem bývají v Řecku zaskočeni systémem obsluhy. Nejčastěji tím, že číšníci se tam moc nehrnou do odklízení talířů. A tak dojíte, pak dlouho sedíte nad mastnými talíři a miskami, slétají se na ně vosy, číšníci klábosí opodál a nevšímají si vás. Ne, není to projev arogance, lenosti nebo něco takového. Je to místní zvyk, který zrychlení turisté nejsou schopni přijmout.
„V Řecku neexistuje, aby přišel číšník a sklidil vám ze stolu prázdné talíře, dokud tam ještě sedíte,“ vysvětluje zpěvačka Martha Elefteriadu, která pochází z Řecka, často tam jezdí a je autorkou kuchařky Řecká kuchyně „Neexistuje tam ta zhůvěřilost českých hospod, když hosté ještě sedí a personál jim dává najevo, že se zavírá, třeba tím, že zhasíná a rozsvěcuje nebo uklízí židle. V Řecku je to tak, že dokud hosté jsou, musí se nechat sedět. Šéf restaurace bere jako vyznamenání, že u něj jsou, něco jako – my jsme si vybrali tebe, protože jsi dobrý. Tak přece nemůže říct, že je konec, že už mají jít pryč. To by považoval za urážku,“ vypráví.
Paradoxně kvůli tomu dochází k nedorozuměním, protože turisté považují za urážku naopak to, že si jich po jídle nikdo nevšímá. Ale stačí přece mávnout, stačí oční kontakt a obsluha je zpravidla ihned u stolu. Protože jestliže jsou něčím Řekové typičtí, tak je to právě pohostinnost a zájem o hosta.
A teď to podstatné – co si objednat?
„Řecká kuchyně je ve své podstatě jednoduchá a proto tak úžasná. Dává vyniknout jednoduchým chutím, které se nepřebíjejí. Používá sezónní suroviny. Třeba obyčejná plněná rajská jablíčka rýží jsou doslova luxusní pokrm. Například kvalitní kozí nebo ovčí sýr nepotřebuje k úpravě vlastně nic než rozpálený gril a kapku olivového oleje,“ vypráví Kateřina Panou a s oblibou vysvětluje, že za každým řeckým jídlem je příběh. „Je za ním tvrdá práce rybářů, pastevců, jsou za ním shrbená záda těch, kteří sklízejí nejzralejší rajská jablíčka, na stráních sbírají bylinky a ty jsou pak poslední tečkou za pokrmy připravovanými s láskou. A tu nikdy nenajdete ve velkých obřích hotelových komplexech,“ dodává.
Je dobré si na to slova vzpomenout, ať už je člověk v Řecku, v Itálii, ve Španělsku či v jiné zemi. Turistický ruch v nich válcuje původní odlišnosti, výjimečnosti a jídla se to týká dvojnásob.
Tak ať se vám letos v létě podaří na cestách najít chutě a vůně, které se vám pak budou doma celý další rok vybavovat a budete se kvůli nich chtít do dané země vracet.