Vojín František Rendl nemůže ukazovat děvčatům žádné odznaky. Je odznaků prost. Nemá ani Fučíkův odznak. Je voják na baterky a odznaky s baterkou se prostě neudělují. Dát tomuto ignorantovi s nevojenským vystupováním odznak Vzorný voják by bylo plivnutím do kropenky.
Za obsluhu divizní ústředny se neudělují odznaky Třídní specialista, kterými se pyšní elitní radisté. Prostě nic! Jediná ozdoba, Fučíkův odznak, byl Frantíkovi ve Slaném úředně odepřen! Když totiž při přezkoušení oznámil, že doporučenou literaturou jsou díla Jak se kazila ocel a Vstanou noví živnostníci, politruk z toho nedělal žádnou aféru. Neuvěřil sice, že zkoušený byl superarbitrován pro blbost, odznak mu však udělen nebyl.
Fanouš sloužil na divizní ústředně a věděl o všem. Sloužil v pravidelných směnách a celé noci se dokázal vykecávat se sestřičkami v nemocnicích. Tento výcvik jej přivedl k rétorickému mistrovství. Bavil se i čtyři hodiny v kuse! Jeho vinou byla oslabena bojeschopnost naší lidové armády. Telefonista věděl o všem a patřičné využíval informací k varování kontrolovaných stanovišť. Dával pozor, když volalo meziměsto. Patřičného důstojníka musel na tuto skutečnost upozornit. Major Maroušek se mohl totiž ohlásit: ,,Tady Keřík 88 a špion v telefonní budce by získal informace.
Koncem jara 1963 se dověděl, že od 1.července 1963 budou všichni železničáři odveleni k železničnímu vojsku. Bigoni, jak se železničnímu vojsku říkalo, budou mít kromě klasických stavebních jednotek i části provozní.Telefonista však potřeboval zjistit detaily. Domákl se, že celou záležitost má na starosti plukovník Keprt, šestá dírka zleva ve třetí řadě. V současnosti to byl Javor 21. Zjistil si, ve které kanceláři důstojník působí a vypravil se do budovy štábu divize. Ačkoliv byl na vojně už devátý měsíc, vojenské vystupování mu bylo zcela cizí. Zaklepal v budově štábu na patřičné dveře.
"Vstupte!“ ozvalo se zevnitř. Za stolem seděl plešatý pán, velmi podobný generálovi Von Schwarzburg z vlakového kupé obsazeného Švejkem a nadporučíkem Lukášem.
"Soudruhu plukovníku, vojín Rendl. Já se jdu zeptat, jak je to s tím odvelením železničářů?“
Pán za stolem vytřeštil oči, zbrunátněl, zalapal po dechu a zařval: "Ven!“
Byl tak zaskočen civilním vystupováním a strejcovskou bodrostí troufalce, že ani nestačil patřičně zareagovat. Frantík na nic nečekal a prchal jako šílený přes buzerplac v děsu a bez ohlédnutí! Vyslechnuté informace se ukázaly být věrohodné. Začátkem července už přestal být Fanouš spojařem a stal se vojenským železničářem.
A tak odchodem bez pocty skončil sladký život. Železnice si jej našla i v závětří divizní ústředny.
Výpravčí Frantík Rendl nastoupil základní vojenskou službu o rok později. Měl při prvním odvodu problémy s vysokým krevní tlakem. Tak se stalo, že všichni kamarádi byli povoláni do Nového Města nad Váhom do školy pro důstojníky v záloze. Jako zapomenutý čert Mates, přišel ke spojařům. To bylo jediné štěstí. Pacifista a odpůrce válek by byl jistě i jako důstojník vojákem na baterky!