“Dobrý den, už jsem vám dříve několikrát volala a dnes tedy jen volám s tím, že už to chci udělat. Víte, to jsem já, ta co se stará o toho manžela, co jí nepoznává,” vypráví žena do sluchátka krizové Linky seniorů 800 200 007. Podle její statistiky se meziročně počet hovorů se sebevražednou tématikou zvýšil dvojnásobně. Senioři jsou druhou nejvíce ohroženou skupinou obyvatel z hlediska sebevražednosti. Procento dokonaných činů v poměru k pokusům je mezi nimi ale nejvyšší.
Na jaře je sebevražd nejvíce
Ze statistik také vyplývá, že k největšímu počtu sebevražd dochází na jaře. “Lidé, kteří se zotavují z pokusu o sebevraždu často hovoří o tom, že je do konce roku držela naděje, že se něco změní. Ale když s příchodem jara namísto očekávané změny přišel “další rok utrpení”, ztratili víru i síly,” říká vedoucí Linky seniorů, psycholožka Kateřina Bohatá. Podle ní v Česku existuje řada preventivních programů zaměřených na mládež a mladé dospělé, na seniory nemíří ale žádný.
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková vidí prostor pro zlepšení například v informovanosti o dostupnosti různých forem psychosociální podpory.
Kampaň podpořila svoláním kulatého stolu. V pondělí 24. dubna tak bude jednat se zástupci s expertním týmem Národního ústavu duševního zdraví, zástupci psychiatrické komunity a zástupci nevládních organizací, které poskytují přímé služby seniorům. Přizváni budou též zástupci parlamentní komise pro rodinu sociálního a zdravotního výboru poslanecké sněmovny i senátu.
„V oblasti péče o duševní zdraví existuje v České republice řada podpůrných služeb, včetně linek důvěry, krizových linek nebo online terapií. Starší lidé se k nim ale často nedostanou. Jednak takové možnosti vůbec neznají a mnohdy je ani nenapadne, že potřebují odbornou pomoc. Málokdo také ví, že některé zdravotní pojišťovny poskytují příspěvky na psychoterapie. Co největší rozšíření tohoto typu podpory a především vzdělávání v oblasti péče o duševní zdraví, je cestou, jak zabránit tragédiím,“ uvedla Šimáčková Laurenčíková.
Důležité je o tom mluvit
Kolem sebevražd koluje řada mýtů, které ztěžují včasné odhalení a poskytnutí pomoci. Senioři se často setkávají s bagatelizací typu “ale babi, na to vůbec nemysli…”. Přitom právě včasné zachycení vážnosti prožitku je to nejdůležitější z hlediska prevence. Jedním z nejvíce rozšířených mýtů je obava, že pokud budeme s člověkem, který má myšlenky na sebevraždu o jeho prožívání mluvit, můžeme ho navést, aby čin skutečně udělal. Opak je pravdou! Lidem se velmi uleví, pokud se mohou někomu upřímně svěřit. Ptejme se přímo: Myslíš na to, že by sis nejradši ublížil? Máš sebevražedné myšlenky?
Lidé se pro sebevraždu rozhodují vždy na základě intenzivní psychické bolesti a utrpení. Že má smysl zabývat se prevencí dokládají statistiky i odborná zkušenost. Více než 95% osob, které se pokusily o sebevraždu a bylo jim pomoženo se o sebevraždu již znovu nepokusí.
Senioři často neví, na koho se ve svém okolí obrátit, proto se obrací na krizové telefonické linky. Na Linku seniorů mohou už 20 let volat bezplatně, a to díky podoře Nadace O2.
„Osamělost v mnoha z nás probouzí pocit bezmoci a opuštění, který může být pro starší lidi zdrcující. Jsme proto hrdí na to, že dlouhodobě spolupracujeme s centrem Elpida a poskytujeme bezplatnou Linku seniorů, díky které si mohou s někým promluvit, kdykoliv se cítí sami nebo potřebují pomoct. Každý telefonický hovor nejenže zmírňuje pocit osamění a izolace, ale také může zachránit život,“ říká manažerka Nadace O2 Dominika Herdová.
Varovné signály
Ztráta zájmu o věci nebo činnosti, které byly obvykle považovány za příjemné, ztráta smyslu života, omezení kontaktů s druhými či menší péče o sebe sama. To jsou jen některé z faktorů, které mohou ukazovat, že se schyluje k tragédii. Mezi další patří například přerušení léčby, ztráta partnera či psaní závěti. Nejvarovnějším znakem je přímé vyjádření sebevražedného úmyslu. Psychický stav zhoršuje i nadměrná konzumace alkoholu, deprese, existenční tíseň či chronická bolest.
Co může pomoci vzdorovat myšlenkám na sebevraždu
Ve vypjaté život ohrožující situaci je zásadní komunikace. Mít někoho, na koho se můžu se svými starostmi obrátit. Důležité je i zapojení v rodině či komunitě nebo denní plán aktivit, které dávají pocit smyslu a působí radost. Nezbytná je pravidelná péče o fyzické i duševní zdraví, dobře kompenzované zdravotní potíže i omezení v sebeobsluze.
Pokud právě prožíváme zásadní krizi a cítíme se emočně na dně, je velmi dobré si uvědomit, že emoce se mění a to jak se cítíme teď neznamená, že se tak budeme cítit i za měsíc. Velmi pravděpodobně to bude lepší.
Pokud některé z varovných příznaků zaznamenáte u svého blízkého, je zcela v pořádku vstřícně a konkrétně se zeptat, jak se mu daří, jak se cítí a na co myslí. A nabídnout mu pomoc a podporu. Pokud si nejste jistí tím, jak reagovat, můžete se obrátit o radu a odbornou pomoc.
V jakých situacích se na volající obrací na Linku seniorů? Co se zavoláním na linku důvěry může změnit? Co mi tam asi tak mohou říct? Odpovědi najdete v následujících modelových příbězích s dobrým koncem.
“Jen volám s tím, že už to chci udělat”
Dobrý den, už jsem vám dříve několikrát volala a dnes tedy jen volám s tím, že už to chci udělat. Víte, to jsem já, ta co se stará o toho manžela, co jí nepoznává. Dnes tu byla pečovatelka, ale ta se zase starala jen o něj, mě nikdo nepomáhá. Strašně špatně vidím, mám vrozenou vadu zraku, jak jsem vám už říkala a teď mám strach, že oslepnu úplně. Pečovatelka je tu ale pro manžela, tak ho umyla a mě řekla, ať se jdu natáhnout do postele, že špatně vypadám, hodně unaveně. No bodejť ne, v noci jsem zase nespala. Když mě nikdo nepomůže, pečovatelka sem chodí třikrát do týdne a ani se mnou slovo neprohodí. Nikoho jiného než manžela nemám. Jsem na všechno strašně sama! Manžel potřebuje pořád dohled, pořád zapomíná. A nepoznává mě, jen někdy. Mám tu celou krabičku neurolu, tak si ji dneska asi vezmu, abych usnula. Říkala jsem to té druhé pečovatelce, té co chodí v pondělí a ta mi řekla, abych s těmi léky neblbnula, že to zase bude dobrý. Ona si myslí, že to nemyslím vážně. Na mě nikomu nezáleží. Někomu na Vás záleží!
“Myslím na to, jaké by to bylo nebýt”
„Dnes jsem zase skoro nemohl vstát z postele. Já vím, že je to nemoc, vím, že mám depresi, ale strašně to bolí. Opravdu mám pocit, že to fyzicky bolí a je mi všechno líto. Ten život je strašně těžký. Od té doby, co syn zemřel, uplynuly už tři roky, ale pro mě je to pořád jako včera. Doma už o tom nikdo nechce slyšet. Kamarádi mi říkají, že na to mám zapomenout, přestat skuhrat a žít dál. Ale to mi nedává smysl. Ještě tu měl být, byl to tak skvělý chlap, má malé děti. Ten kdo měl umřít, jsem já. Já už mám svůj život za sebou. Jsem tak unavený. Někdy ani nechci s nikým mluvit. Není co vyprávět, v mém životě se nic nového neděje. S ženou už si nic neřekneme, nevím, s kým tady žiji. Na vnoučata jsem unavený, ale snažím se, ty přeci za nic nemůžou. Myslím na to, jaké by to bylo nebýt. Konečně by to přestalo bolet…
Bude to bolet méně!
“Možná je na čase s těmi pokusy skončit a celé to tady prostě ukončit”
Volám, protože pořád řeším ten dluh ale už mi docházejí všechny nápady. Víte, já to podepsal v dobré víře, že to bude splácet. K důchodu si teď přivydělávám na pile, trochu peněz to hodí, ale nic moc. Volám pro to, protože jsem dnes byl na úřadě práce, bylo to tam strašný, je to tam přeplněný, až je mi těch úřednic líto. Myslel jsem, že kdybych dostal příspěvek na bydlení, povedlo by se mi tu splátku hradit a ještě bych vyšel, abych měl dost na jídlo a tak. Ale zamítli mi to. Asi mám moc vysoký důchod, úplně tomu nerozumím. Jsem fakt zoufalý, co budu dělat. Mám v peněžence 127 Korun, čekám, až přijde důchod a říkám si, jak dlouho takhle člověk může žít? Já vím, že ten dluh je moje vina, ale už prostě nemůžu. Možná je na čase s těmi pokusy skončit a celé to tady prostě ukončit, ten můj život co se už nedá žít. Stydím se, jsem chlap, co tady brečí. Ale je milý od Vás slyšet, že je to fakt těžký. Že to není selhání, že se cítím úplně na dně. Říci si o pomoc není selhání!
Kde vyhledat odbornou pomoc?
Na linku seniorů s číslem 800 200 007 se průměrně obrátí jeden volající se sebevražednými úvahami, plánem či ve fázi započatého sebevražedného pokusu denně. Každý takový hovor vnímáme jako velkou příležitost pokusit se otevřít jiné cesty ven z utrpení a dosažení změny či úlevy. Pojďme tato čísla společně navýšit - ať více lidí, kteří o sebevraždě uvažují nemusí zůstávat se svou nekonečnou bolestí samo. Pokud jste Vy či někdo z Vašich blízkých v přímém ohrožení života, volejte 112, případně 155 a nenechávejte ho o samotě do příjezdu odborné pomoci.
Linka seniorů 800 200 007 je k dispozici denně od 8 hodin ráno do 20 hodin večer, anonymně a bezplatně.
Další zdroje pomoci jsou:
Linka první psychické pomoci (bezplatná a anonymní, non-stop) 116 123
https://www.capld.cz/linky-duvery-cr/ - regionální linky důvěry, kontakty
www.sebevrazdy.cz - informační portál Národního ústavu pro duševní zdraví
www.opatruj.se - portál věnovaný duševnímu zdraví
Terap.io - Online terapie
Nevypusť duši – nevládní organizace
Loono – nevládní organizace
