Mám hezkého syna (viz foto). Kolik žen by rádo spočinulo v jeho náruči. On na život v páru rezignoval, nikoho nemá a nikoho nehledá. Zafixoval se na svou dceru, kterou má z nevydařeného vztahu. Je jeho střed vesmíru.
To je sice pěkné, ale život mu protéká mezi prsty. S matkou mají dceru ve střídavé péči. Jeden týden ji má on a druhý ona. Já pro tento způsob života určený pro dítě, který vymysleli právníci, nejsem nadšený. Dětští psychologové to také nedoporučují. Kde má vnučka vlastně domov? Sbalí si panenky a znovu do jiného prostředí. Dítě má mít podle mě jeden domov. Je to přístav bezpečí a ne pendlovat. Syn zanevřel na ženy a žije život starého chlapa.
Mám jinou povahu, takže bych to řešil jinak. Já vím, řekněte, je to jeho život. Jenže jsem pořád jeho otec a mé srdce pláče…
