Tři týdny a dost. Tak krátce většině lidí trvá nadšení ze změn, které si koncem roku umínili zavést do svých životů. Po třech týdnech zpravidla zjistí, že nestíhají chodit dvakrát týdně do posilovny, že už dál nechtějí koukat u neoslazené kávy, jak si kamarádky dávají dortík, že rozhodnutí poslouchat každý večer anglická slovíčka místo sledování seriálu sice bylo ušlechtilé, ale realita je taková, že v šedesáti letech už ta slovíčka lezou do hlavy zatraceně těžce.
Ano, prý to trvá plus minus tři týdny, než začneme pochybovat o tom, že náš život bude dokonalejší, lepší, nablýskanější a smysluplnější, jak jsme si o silvestrovské noci umínili.
A tak vznikl v psychologii používaný výraz Blue Monday – modré pondělí, neboli skleslý den či také nejdepresivnější den v roce. Třetí lednové pondělí. Chvíle, kdy nám dochází, že jsme to s předsevzetími trochu přehnali. Navíc má v té době většina lidí průvan v peněženkách, prostě jsou znát větší výdaje, které měli o Vánocích. Jo a ještě bývá mizerné počasí. Chladno, mráz, sníh, začíná se říkat: ať už ta zima skončí. Jenže víme, že ona ještě zdaleka nekončí. Jinými slovy, v této části ledna je prý málo důvodů se radovat a tak si mnoho lidí říká, že když už život nestojí za nic, není nutno se přece ještě týrat hladem nebo si nenalít sklenku nebo si nezapálit cigaretu. Že jsme si svatosvatě slíbili, že už se letos cigarety nedotkneme? No ano, ale zkuste s tím seknout po čtyřiceti letech kouření, to se vám to mluví, když nevíte, jak je to těžké. Omluva či výmluva se vždy najde.
O tomto vysoce nepříjemném období se začalo mluvit a psát teprve v roce 2005, dříve tento termín neexistoval. Pojem Blue Monday od té doby rozebírají psychologové, novináři a poradci na všechno možné. Jenže se čím dál více mluví i o skandálu, který za ním stojí.
Jistá cestovní kancelář totiž hledala způsob, jak vzbudit v lidech zájem o kupování zájezdů a tak vytvořila tiskovou zprávu pojednávající o tom, že třetí lednový týden je depresivní a že je třeba udělat si radost, plánovat, těšit se na zážitky. Součástí zprávy byla i jakási rovnice vytvořená vědeckým pracovníkem z univerzity v Cardiffu. Právě v ní byly použity faktory způsobující nespokojenost, smutek a neschopnost dostát předsevzetím. Zapojení vědce vyvolalo dojem serióznosti a tak se o nejdepresivnějším dnu roku začalo mluvit a psát. Jenže se časem ukázalo, že za uměle vytvořeným pojmem není žádné vědecké bádání nýbrž chytrý marketingový tah snažící se lidem jasně namluvit, že pokud se v lednu cítí mizerně, nemají se divit, trápit, snažit se předsevzetí dodržovat. Mají se na vše vykašlat a začít si hledat zájezd, začít se těšit, jak pojedou k moři. Dotyčný vědec začal mít v práci potíže, univerzita se od něj distancovala.
I když je neetické, aby vědec vydával za seriózní práci něco, co vlastně bylo marketingovým článkem, faktem je, že tvůrci mýtu o nejdepresivnějším dnu roku na to šli šikovně. Nelhali. Leden opravdu moc důvodů k optimismu nepřináší. Není se na co těšit – Vánoce jsou pryč a jaro je daleko. Je zima a brzy tma – už to trvá dlouho a už nás to nebaví. Na utrácení není nálada – každý rok si říkáme, že si uděláme Vánoce skromnější a zase jsme rozfofrovali víc, než jsme zamýšleli. Sakra, bolí nás v krku – není divu, když jsou všichni kolem nemocní. No a když k tomu přidáme už zmíněný fakt spočívající ve zjištění, že nás ukrutně nebaví jíst zdravě a cvičit, jak jsme si na konci roku umínili, je tady důvod k pesimismu jako hrom.
Takže, až zjistíte, že se novoroční předsevzetí jaksi rozplývají, dejte si místo dřiny v posilovně příjemnou procházku v lese. Místo hladovky kousek kvalitní čokolády. Místo tří panáků jednu sklenku vína. Pusťte si pěkný film, přečtěte si knížku a smiřte se s tím, že je lepší dělat změny po malých krůčcích než velkými skoky. A jestli přesto podlehnete depresi, řekněte si, že za to nemůžete, protože leden je prostě mizerný měsíc s nejmizernějším ze všech dnů. Že za tím vším stojí jen jeden velký marketingový tah a tudíž jde o nesmysl? Nevadí. Vždyť je fajn moct se na něco vymluvit, ne?
