Je plná strhujících příběhů, ale i návodů a nákresů, například jak skočit z balkonu nebo jak se skutálet po schodech, aniž by se vám něco stalo.
Jak se člověk stane kaskadérem?
Důvody jsou různé. Někdo si toto povolání vybere a jde si za ním. Někdo má kaskadéra v rodině a ten ho tam protlačí. A pak jsou náhodní lidé jako třeba já. Můj otčím se jednoho dne vrátil večer z hospody domů a povídá: Chceš být kaskadér? Řekl jsem že jo, tak mi dal telefonní číslo na pana Jaroslava Tomsu, legendu českých kaskadérů a ten mě v roce 1988 pozval na první trénink.
Měl jste pro tu profesi nějakou průpravu?
Ano, hrál jsem fotbal. Dělal jsem lehkou atletiku – běh na 100, 200 a 400 metrů. Zajímal jsem se také o různé bojové sporty, tudíž jsem měl výbornou pohybovou koordinaci. Pak jsem se také samozřejmě musel naučit box. Chodil jsem do boxerské školy Rosti Osičky, mistra Evropy v boxu. To proto, abych vypadal ve filmu věrohodně, když dávám úder.
Jak dlouho trvala příprava než jste mohl tzv. na plac?
Naplno jsem trénoval asi tři měsíce. Potom jsem začal s drobnými kaskadérskými kousky. Poprvé jsem skákal z okna ve filmu Nahota na prodej.
Když se zamyslíte, řekl byste, že je to nebezpečné povolání?
Jak kdy a jak pro koho. Když je člověk připraven, tak by se na 99,9% nemělo nic stát. Až na nějaká drobná zranění. Když je blbej den a nic neklape, může kaskadér i zemřít. V sedmdesátých letech se natáčel film Příběh mrtvého muže a produkce řešila, zda náklaďák plně naložený pískem, který má přejet člověka, bude řídit profesionální řidič nebo kaskadér. Za volant posadili profesionála a když mu hodili do cesty figurínu jel rovně a nepřejel ji. Ale když skočil pod kola auta kaskadér Josef Plachý, tak se lekl a přejel ho předními i zadními koly. Byl na místě mrtev. Příště by produkce určitě obsadila do role řidiče kaskadéra, protože je na podobné situace zvyklý a nezpanikaří.
V září 1997 jste skočil z výšky 58,28m ze Žďákovského mostu do Orlické přehrady. Tento světový rekord nebyl dosud překonán. Co stálo za vaším rozhodnutím ke skoku?
Někdo z kaskadérů řekl, že to nejde skočit. Jel jsem se tam podívat a řekl jsem si, proč by to nešlo? Nepřipadalo mi to tak vysoké a nebezpečné. Skokem z takovéto výšky jsem chtěl dokázat nejen sám sobě, ale i ostatním, že jsem jeden z nejodvážnějších světových kaskadérů. Chtěl jsem být špička ve svém oboru.
Jak jste se na tento skok připravoval?
Především psychicky. Také jsme začali trénovat skoky do bazénu v Podolí. Postavili jsme si 15 metrovou věž, protože tam stojí jen desetimetrová. Připravovali jsme se na natáčení filmu Titanik. Natáčet potom odjelo jen třináct lidí, já jsem mezi nimi bohužel nebyl. Ale to trénování skoků mi dodalo určitou jistotu a tu jsem potom využil na Orlíku. Říkal jsem si, že to nebude o tolik těžší, že jenom budu padat o něco déle.
Použil se ten skok v nějakém filmu?
Ne, ve filmu se rekordy nelámou. Tam dostanete zadaný úkol a ten splníte. Rekordy jsou výzvou pro kaskadéry, sportovce a dobrodruhy, kteří chtějí dokázat, že zvládnou něco víc než ostatní.
Ale vy jste to málem odnesl...
Ano, měl jsem dvojitou frakturu páteře, hematom v ledvině a plíce z jedné třetiny pohmožděné. Netušil jsem, že to takhle dopadne. Každý k podobnému záměru přistupuje s tím, že je dobře připraven a že to dobře skončí.
Měl jste nějaké ochranné pomůcky?
Ano, měl jsem motokrosový páteřní chránič, suspenzor, neopren č.7, to je jeho tloušťka. Neopren má tu výhodu, že má uvnitř dusíkové bublinky, které vás vynesou na hladinu. Měl jsem rukavice a boty na lezení značky Ninža. Ty mi anatomicky chránili nohy. Chtěl jsem se těma botama zaříznout do hladiny. Rekord nebyl prozatím překonán, nikdo se do toho nehrne.
Další váš známý rekord je běh hořícího člověka...
To jsem si vymyslel sám. Odjakživa rád hořím, připadá mi to nebezpečné a efektní. Podle mě je oheň oku lahodící. Uběhl jsem jako hořící člověk 307 metrů.
Jaké pomůcky na takový běh v ohni potřebujete?
Je to hlavně nehořlavé prádlo, jaké mají třeba jezdci formule 1. Chráníte se chladivými gely a nehořlavými tkaninami. Musíte mít speciální hořlavou pastu. Namíchat hořlavé materiály je přímo alchymie. Dobrá příprava je v rukách pyrotechniků nebo kaskadérských koordinátorů.
K čemu podobné rekordy slouží?
No, kdyby se většina takových rekordů nekonala, nestane se nic. Kdyby se přestal hrát fotbal, hokej a nikdo by se nepokoušel o atletické rekordy, nestalo by se také nic. Svět by fungoval dál. Každý rekord je však důkaz toho, že se dají posunout lidské hranice či možnosti společně s pudem sebezáchovy. Je to koření života a bez světových rekordmanů by byl pro všechny život mnohem chudší a nudnější. Lidé potřebují rekordy a rekordmany, je to součást naší kultury.
Ve kterých známých filmech zahraniční produkce jste vystupoval?
Vzpomenu jen na ty nejznámější. Byl jsem s Brucem Willisem v Hartově válce, Dolphem Lundgrenem ve filmu Střelec, ve filmu Fatherland, kde jsem hrál člena gestapa a ochranku Adolfa Hitlera. Velkou radost mám z toho, že jsem se objevil v Lize výjímečných, kde byl hlavním hrdinou Sean Connery a Pety Wilson.
Máte nyní nějaké nabídky na působení ve filmu?
Já jsem prozatím s kaskadérstvím skončil. Zdálo se mi, že mě málo obsazují a nechci se nikde doprošovat. Mám jinou práci, musím nějak živit rodinu. Rád bych něco udělal, ale už ne standardní akce. Nechci být třeba členem vojska jako ve filmu Stalingrad, který jsme natáčeli za polárním kruhem. Dal bych si menší epizodní roli nebo něco zajímavého. O kaskadérský štěk již nestojím.
Jaký je Váš tajný plán, co by jste chtěl jako kaskadér ještě dokázat?
Chtěl bych projet 25 hořících překážek a třeba bych u toho i sám hořel. Rekord by se měl odehrát v příštím roce v Pelhřimově, městě rekordů.
Napsal jste také knížky...
Celkem jsou zatím tři. První, která se jmenuje Jsem kaskadér (Olympia 1999) je o naší profesi a o významu naší práce. Ale já jí říkám, že je floutkovská, protože v ní není vystižena hloubka našeho řemesla. Byl jsem v době, kdy jsem ji psal, opravdu ještě floutek. Pak jsem napsal sbírku básniček pro děti, kterou jsem však vydal vlastním nákladem. Dětem se líbí básničky o bleší přepravě, jak blechy čekají na patníku, až se pes vyčůrá aby si na něj mohly naskočit a dopravit se dál. O žížalím bále, jak žížaly trsají na louce, o slepičce, jak na ni všichni naléhají, aby snesla vajíčko a ona jim zdrhne a v klidu si vysedí kuřátka, o hvězdičce, která ukazuje lodím sever. Třetí kniha, která teď vyšla, se jmenuje Zákulisí filmu očima kaskadéra a obsahuje příběhy, historky z natáčení, je v ní také 6 QR kódů, které si čtenář pomocí čtečky načte a uvidí videa. Popisuje rovněž techniky a odhaluje některé triky. Raritou jsou nákresy akcí, ty budou jistě vítané lidmi, kteří mají smysl pro detail a zajímají se o to, jak se co dělá. Můžete odhalit, jak třeba skočit bez následků z balkonu. Knížka je k dostání v běžných prodejnách knih.
