Pohádkově zrekonstruovaný barokní zámek se vším, co k takovému středověkému panskému sídlu patří, a ultramoderní budova s komplexem několika restauračních prostor souznějí v jistém kontrapunktu. Prezentovaném jako současný protiklad ke stavební historii Valče. Ovšem, jak ani jinak nelze, v restauračních místnostech minulost tak docela nezmizela. Nábytek v historizujícím designu, obrazy, svítidla, všechno nese její dotek. Zvláštní je použití chladných barev, které zde však kupodivu nestudí, ale nenásilně spojují obě epochy.
Kuchyně, to je však jiná píseň. Nabídka české tradice se od minulosti vlastně až tak nevzdálila. Obyčejné, avšak vzácně chutné krmě prostého lidu z podzámčí nejenže nezmizely, ale jsou stále magnetem objednávek. Třeba taková tlačenka. Není v ní nic navíc, ani však nic nechybí. Věrná chuť řeznické zabíjačkové lahůdky, toť vše.
Stejně bychom mohli hovořit o vepřovém vrabci. Optimálně upečené maso a nezahuštěné zelí se zdravým podílem kyselého důrazu. A originální přílohou – horáckým knedlíkem. Jde o dvojjediný produkt z bramborového těsta, kam jsou zapracované kostičky housek.
Česká klasika, podaná v nevšedním prostředí restaurace a obsluhou servírovaná s noblesou a nehraným potěšením, se podílí na historické kulise atmosféry panské tabule.
V mantinelech věrné ukázky českého stravování se šéf kuchyně nebojí nasadit na lístek speciality svým způsobem kontroverzní. Ve finále, když se nebojíte je okusit ovšem až překvapivě lahodné – řeč je o pikantní tvarůžkové pomazánce.
Co ale opravdu nesmíte opomenout jsou mimořádné kreace tamních cukrářek!
Milan Ballík
