Já i moje malá šeltie Britney nemáme rádi kravál. Když někdo nad námi zapne příklepovou vrtačku, Britney se na mne podívá, pak se zvedne a zaleze pod stůl. Tam se cítí v bezpečí. Celý panelák se otřásá a já mám většinou po psaní. Britney je na tom daleko hůře. Na rozdíl ode mne totiž perfektně slyší. Já při větším kraválu mohu ovšem vyndat sluchadlo a jsem dál v pohodě.
V pražském paneláku bydleli nad námi mladí manželé a každý večer, pravidelně, bylo slyšet rytmické vrzání postele. Většinou jsem nezáviděl. Jsem člověk přející. Ale po létech jsem došel přece jen k názoru, že být nahluchlý může být občas i výhodou. Zejména v paneláku. Nemusím totiž, v tomto pozdním věku, už nikomu závidět.