Ráno vstoupilo do dne vlídně
nesvírá duše provinilců minulých let
rozpíná křídla a objímá svět
nachově nad střechou noci zahání chmury
květy vzplály jasnými barvami
a vše to dění okouzlí čím dál víc
probuzený den zhasíná měsíc
co vládl na nočním nebi klidné noci
sloupy slunečních paprsků podpírají to nebe
až záře jejich oslepuje zrak
proč v takové chvíli v mysli mít černý mrak
co se tam usadil a uvolnění svírá
Odpověď zmítá se kdesi v prostoru
jenž neznámou silou je nabitý
v něm zmítá se celý svět já i ty
to změnit nelze jen touhou měnit
(šuplík 14.10.1971)
