Do programu tady letos na podzim přibyla hra Staří mistři, jejímž autorem je nizozemský dramatik, herec, režisér a novinář Ger Thijs. Na scéně se odvíjí příběh bratrů, příběh dvou věčných rivalů, který je o to pikantnější, že jde o dva stárnoucí herce.
První z nich Coen (František Němec) patří do skupiny těch, kteří v této profesi uspěli, těší se popularitě, jejich život je přehlídkou jednoho úspěchu za druhým. Ten druhý Richard (Milan Hein) žije ve stínu slavného bratra, dostává jen malé role a stojí na prahu rozhodnutí, že odejde do hereckého důchodu. V tu chvíli se zrodí myšlenka, že si spolu s bratrem zahrají divadlo. Sledujeme dění v herecké šatně od první čtené zkoušky, premiéru, zájezdová představení až po derniéru.
FOTO: Jan Malíř
Kýžený happyend se nedostavil. Autor se mimo jiné pokouší dát divákovi najevo, čím vším si prošlo Nizozemsko v čase německé okupace. Do roku 1940 dva sousedé Německo a Nizozemsko vedle sebe fungovaly téměř v přátelské atmosféře. Co se ale stalo s Nizozemci po začátku druhé světové války? Jedno z malých soukromých dramat se odehrává právě mezi hrdiny hry, kterou představují naši stárnoucí mistři. Nacistický pohlavár (František Němec) se za zdmi koncentračního tábora setkává s vězněm, jímž je jeho bratr (Milan Hein). Obsahem emotivního dialogu se stává otázka – proč jsi se nestal tím, kým jsem dneska já? Avšak drama na divácích nezanechá zřetelnou stopu ani poté, kdy si bratři pod Richardovým nátlakem vymění role. Jako mimoděk sledujeme, jaký vliv na mládí a zrání obou bratrů měl jejich krutý a neoblomný otec.
Závěrečné usmíření a pochopení hereckých bardů v divákovi vyvolá pocit klidu a nutnost zamyslet se nad vlastním postojem k životu. Ungelt opět dostál své pověsti kvalitního přemýšlivého divadla.
Oba protagonisté pod náročným režisérským vedením Milana Schejbala předvádějí opravdový herecký koncert.
