Za celé prázdniny jsme toho zažili opravdu hodně. Jeden týden jsme strávili v příměstském táboře, s rodiči jsme jeli na raftech po Baťově kanále na Moravě a stanovali jsme v kempu na Rusavě. Hodně jsme toho prožili s babičkou Majkou a dědou Mirkem. Jezdili jsme po výletech, hradech a jiných zajímavostech. Největším zážitkem byl ale pobyt v městečku Igrane v Chorvatsku.
Každý rok tam pořádá zájezd TyMy Holešov - Středisko volného času pro děti, mládež i dospělé. Protože babička s dědou s nimi mají dobré zkušenosti, rozhodli se, že nás vyvezou k moři, aby si rodiče od nás trošku odpočinuli. Byl to výborný nápad. Bylo nás tak celkem osmnáct účastníků našeho zájezdu.
Vyjeli jsme autobusem v pátek 19. srpna v 16. hod přes Brno, kde nás naložili k jiným výletníkům z jiných měst. Babička říkala, že za chvilku budeme u Vídně, ale byla to Bratislava. Páni řidiči se rozhodli, že pojedeme přes Slovensko a Maďarsko. Udělali dobře. Když jsme se ráno v autobuse probudili, tak jsme to moře uviděli a bylo opravdu hodně velké. Jeli jsme podél pobřeží až do Igrane na Makarské riviéře, kde jsme se ubytovali u hodné paní domácí, která nám na uvítanou uvařila čaj a kávu. Po snídani jsme se dočkali prvního koupání ve slané vodě a ve vlnách. Měli jsme sebou potápěčské brýle, tak jsme mohli pozorovat, co se děje pod vodou. Plavaly tam malé rybičky a na dně seděli mořští ježci, byli ale hodně hluboko. Hned druhý den jsme si z kapesného od rodičů koupili síťky na lovení ryb. Moc úspěšní jsme ale nebyli, tak třeba příště. Při plavání nás jistil děda, je výborný plavec.
Snídaně a obědy chystala babička, a na večeři jsme chodili do hezké restaurace u přístavu, kde nám moc chutnalo. Mohli jsme si vybrat ze tří jídel. My dva jsme si dávali hlavně špagety. Po večeři vymyslela babička vždycky nějakou procházku. Naštěstí si při hledání opuštěné zátoky jeden z nás, Míša, odřel patu, takže delší procházka ke kostelu nad Živogoščí se nekonala. Konaly se ale jiné, nahoru a dolů přes Igrane. Ještě, že tam žilo hodně koček, některou čistou jsme si mohli i pohladit. Každou procházku jsme zakončili výbornou zmrzlinou.
Ve středu jsme vyrazili na výlet do další země - Bosny a Hercegoviny, do historického města Mostaru, kde jsme uviděli památný kamenný most. Zrovna z něho skákali odvážlivci do řeky Neretvy. Uličky tam byly hodně úzké a všude plno lidí. Na zpáteční cestě jsme se vykoupali pod vodopády Kravica. Potom jsme zastavili u krásných Bačinských jezer, kde dospělí ochutnávali různé likéry a my děti med, marmelády a výborné karamelky. To se nám moc líbilo.
Počasí jsme měli celý týden krásné a voda byla každým dnem teplejší. Pomalu se nám náš pobyt krátil. Poslední večer jsme se vydali do hor Biokovo nad městem po křížové cestě až ke kapličce, kde jsme si mohli zazvonit na velký zvon. Babička se pořád s něčím loučila, říkala, že už moře víckrát neuvidí, že je to její poslední západ slunce. Při zpáteční cestě od kapličky uviděla ukazatel v horách: Igrane přes Źivogošče - 1 hod 45 minut. Potom řekla: "Dnes už to nedáme, je skoro tma. Budeme muset přijet ještě jednou." Tak třeba nás vezmou taky.
