Červené květy
z keře nám mávají,
daleké světy
sbohem nám dávají,
myšlenka bílá,
první a poslední,
vesmírná síla,
dřív než se rozední.
Záplava skutků
namísto hledání,
krůpěje smutku
kanou nám do dlaní,
myšlenka tichá,
krajkové lekníny,
pomalu dýchá
naděje bez viny.
Nezměrné dluhy,
zrozené v začátku,
magické kruhy
přímo i pozpátku,
kolik nám zbývá,
to nikdo nezměří,
co duše skrývá,
vědí jen někteří.