Psal se rok 1523, kdy na břehu řeky Ploučnice byla nalezena dřevěná soška těhotné Panny Marie. Dle legendy ji "zbožné ruce vytáhly na břeh a přijaly ji jako nebeský dar". Byla vystavena v místním kostele a brzy k ní začali přicházet poutníci. Takto se začaly psát dějiny mariánského poutního areálu v Horní Polici.
Kvůli velkému zájmu o Pannu Marii Hornopolickou začal původní gotický kostel na konci 17. století jeho vlastník Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský, rozšiřovat. Stavitelem byl slavný litoměřický architekt Julius Broggio a později jeho syn Octavio Broggio. Dokončení kostela se nedočkal a po smrti Julia Františka se stavby ujala jeho dcera Anna Marie Františka, velkovévodkyně Toskánská. Ta později celý areál ještě rozšířila, přistavěla zvonici, ambity a dá se říci, že za jejího vlastnictví a péče zažil poutní areál největší slávu. Do podoby, jak jej můžeme vidět dnes, jej rozšířil a přestavěl architekt Václav Špaček, který je také autorem zámku v Ploskovicích.
Soška Panny Marie v naději, tedy těhotné Panny Marie, není úplně obvyklá. Tato hornopolická je vyřezána z lipového dřeva, má ruce sepjaté v modlitbě a v prosklené schráně na břiše je postavička nenarozeného Ježíška. Soška je umístěna na hlavním oltáři v kostele. Ježíška však neuvidíte, Panna Marie je oděna do krásných šatů. Má dokonce svůj šatník a během roku je převlékána.
My jsme se do Horní Police vypravili v neděli odpoledne a dobře jsme udělali. Areál je jinak sice otevřený, ale nepodíváte se do kostela. Ten je návštěvníkům přístupný právě jen o nedělích od 13 do 18 hodin. Ve chvíli, kdy jsme na místo dorazili, tam kromě nás nikdo nebyl. Ujala se nás ochotná průvodkyně, která nás provedla kostelem a seznámila nás s jeho historií i různými zajímavostmi. Ukázala nám např. i dvě svíce z 1. poloviny 16. století, které nebyly nikdy zapáleny. Traduje se, že při jejich výrobě byl do materiálu přimíchán střelný prach a z toho důvodu nikdy nikdo nenašel odvahu vyzkoušet jejich rozsvícení. Zavedla nás i na ochoz, odkud jsme se dívali do prostoru překrásně opraveného kostela shora a kde je i umístěna ve vitrínách výstava o historii areálu a některé liturgické předměty.
V době největší slávy za Pannou Marií Hornopolickou přicházely desetitisíce poutníků, prý až těžko uvěřitelných 30 000 denně. To vysvětluje i jednu zpovědnici vedle druhé v ambitech. V době naší návštěvy tam panoval - chce se mi říct božský klid, avšak to byla spíše náhoda. Poutní místo je i v dnešní době hojně navštěvováno jak věřícími, tak i obyčejnými turisty, kteří rádi navštěvují zajímavá a méně známá místa.
Hornopolický poutní areál naštěstí po roce 1948 nepotkal osud některých církevních památek, které byly ponechány osudu a devastaci. Od roku 1954 až do své smrti v roce 2014 o areál pečoval a opravy zajišťoval arciděkan Josef Stejskal. V roce 2018 byl Kostel Navštívení Panny Marie v Horní Polici prohlášen kulturní památkou a začalo se za finanční pomoci Evropské unie s jeho generální opravou.
Ta se opravdu povedla a dnes září na malém návrší nad řekou Ploučnicí v celé kráse a zve vás k návštěvě. Vstupné se zde neplatí, jistě však každý rád přispěje nějakým tím obnosem na provoz a opravy.
Ryze současnou zajímavostí je nahoře zahnutá roura, trčící ze země na nádvoří, tzv. Poesiomat. Je jedním z v poslední době umístěných v Sudetech u opuštěných kostelů. Stačí zatočit klikou a můžete se zaposlouchat do příběhů...
Faktické informace jsem čerpala z volně dostupných informací na internetu, letáčku poutního areálu a výkladu průvodkyně.
