Obecná mediální výzva těch, kteří mají měsíční příjmy řádově vyšší než je můj důchod singl seniorky mě nepohoršuje, jen nevím na čem ještě mohu ušetřit.
Bydlím v bytovém domě s dálkovým vytápěním, bez plynu, vše na elektřinu. Všechna dosud zveřejněná doporučení k úsporám nejsou pro mě ničím novým. Všude mám úsporné žárovky a hlídám, zda někde nesvítím zbytečně, na televizi se dívám potmě, jen občas mi svítí lampička s difuzérem pro zvlhčení suchého panelákového vzduchu. Většinou se snažím vařit co nejúsporněji a to tak, aby zbylo jídlo na druhý den s vědomím, že hrubě porušuji jednu z hlavních zásad mé maminky: „ Každý den musí být čerstvé jídlo,“ což možná bylo klíčem dlouhověkosti mých rodičů.
Nepoužívám vanu, pouze se sprchuji dvakrát denně a zatím si dopřávám luxusu, teplou vodou. V zimním období v ložnici netopím, zvykla jsem si když se mi před lety rozbila termostatická hlavice radiátoru a tři roky netopím ani v ostatních místnostech díky teplomilným sousedům, kteří temperují můj byt na 20 stupňů. Vypršela mi fixace ceny elektřiny, tak si každý měsíc zadám odečet elektroměru, v aplikaci simuluji fakturu za spotřebu a s povzdechem měsíc co měsíc navyšuji zálohu.
V celém tomhle kolotoči se mi s ubývajícím létem a médii avizovanou hororovou zimou vybavuje vzpomínka na zimy mého dětstí. Na bílý sníh křupající v mrazu pod nohama, ležící jako peřina na polích od listopadu až do konce února, na mráz zalézající pod nehty, na moji dětskou duchnu, pod kterou jsem se večer třásla zimou, sledovala páru, která mi vycházela a usínala s pohledem na kocoura ležícího na peřině a snícího svůj sen o myších.
Nechci uvíznout v síti nostalgických vzpomínek ani se stresovat tím, kde ještě ušetřit za cenu ať to stojí co to stojí, chci jen důstojný život seniorky. Závěrem citát Oscara Wilde: „ Doporučovat chudým, aby byli šetrní, je nejen groteskní, ale přímo urážlivé. Je to, jako bychom hladovějícího nabádali, aby méně jedl."
