Marta - den téměř mezinárodní
Ilustrační foto: Pixabay

Marta - den téměř mezinárodní

8. 7. 2022

 Volné pokračování příběhů o Martě a její rodině. 

Návrat do firmy po dovolené byl pro Martu a Petra překvapivě pohodový. Informace, které se k nim dostávaly formou pravidelných zpráv během dovolené byly sice pozitivní, ale Marta se ráda o všem přesvědčila na vlastní oči. Dřív než si zavolala Elišku a Marka, šla si popovídat s dispečerkou. Byla si vědoma, že ji před dovolenou vykolejila tím, že zastupováním místo ní pověřila mladou a nezkušenou Elišku. Tušila, že rozhovor nebude příjemný. Spíš nepříjemně upřímný. A žasla nad tím, jak se zmýlila. Dispečerka Elišku dokonce chválila! Nejenže ve firmě všechno řádně fungovalo, ale Eliška musela zasáhnout u jedné ostré hádky ve smíšené úklidové partě. Hádka vznikla hned v pondělí po ránu mezi ukrajinskými a českými ženami. V několika jazycích prý vzduchem poletovala různá nechutná obvinění na téma pracovní morálky a příživnictví. Vypadalo to, že tahle parta společně k zákazníkovi neodjede. Dispečerku odmítali vzít na vědomí, ale když mezi ně vlítla Eliška, odtrhla je od sebe a chrlila na ně cosi v angličtině, nastalo mezi znesvářenými ženami udivené ticho. Pro jistotu prý vše zopakovala rusky a česky. I výhružku, že kdo bude dělat problémy, bude odejit. Během pár minut se situace uklidnila, úklidová parta odjela k zákazníkovi a celý týden všichni sekali dobrotu.

Marta byla zvědavá, co jí o tomto incidentu řekne sama Eliška. Ta jí předala s komentářem všechny doklady a stručně popsala i průběh realizace několika větších zakázek. Pochlubila se i dvěma novými lukrativními objednávkami, které se jí během týdne podařilo získat. A pak navrhla, aby Marta ještě vzala k jejich rozhovoru Marka, protože mají společný nápad, jak zvýšit zájem o služby této úklidové firmy. Společně jí předvedli jednoduché, ale působivé video, které představovalo různé druhy služeb i používanou moderní techniku. S tím, že mohou video ještě zdokonalit a po schválení umístit na stránkách firmy, a třeba i na Facebooku nebo Instagramu. Takové video by se mohlo hodit i při nástupu nových zaměstnanců nebo brigádníků, aby se podrobněji seznámili s tím, co firma dělá. A oba dva přesvědčovali Martu, že náklady na výrobu mnohem dokonalejšího videa budou minimální, protože všechno můžou zvládnout vlastními silami. Jejich nadšení a zápal pro věc se Martě moc líbily, trochu jí to připomínalo dobu, kdy sama začínala podnikat . Pochválila je za dobrý nápad a hlavně za nečekanou iniciativu a slíbila, že si do konce týdne najde čas, aby to probrali podrobněji a rozhodli se jak dál. Na závěr dostala z Elišky i podrobnosti jejího pohledu na incident. Cítila se prý hrozně, když tam mezi ně vlítla. Omlouvala se, že jednala velmi impulzivně, ale nakonec byla sama překvapená, že to zabralo. Spory se už neopakovaly, naopak cítila jakousi nevyřčenou autoritu.

Ve volných chvílích si Marta v duchu připomínala, že v pátek večer jsou s Petrem pozvaní na večeři s rodiči Mai. Oblečení ji až tak moc nezaměstnávalo, vezme si nějaké šaty podle toho jaké bude ten den počasí. V té nedávno otevřené asijské restaurace na náměstí ještě nikdy nebyla. Z venku vypadá docela dobře, ale tak moc hogo fogo to asi nebude. Spíš si v duchu probírala, co všechno o Vietnamcích přesněji řečeno o vietnamské komunitě v Česku ví. Moc toho nebylo. Nejvíc se snad o nich dozvěděla v době svého studia na vysoké škole. Na koleji rok bydlela se šesti studentkami z Vietnamu v jedné buňce. Z tohoto studentského soužití jí utkvělo v hlavě pár vzpomínek. Drobné černovlasé dívky, které dlouho neuměla od sebe rozeznat, pořád něco vařily a prakticky neustále okupovaly malou společnou kuchyňku. Jednou Martu pořádně vyděsila rybí hlava vykukující z hrnce. Jindy zase vešla do pokoje, kde na zemi na plachtě ležela spousta drobně pokrájeného bílého zelí a kolem seděla děvčata v typickém oblečení s klobouky na hlavě. Netušila, zda tolik vaří z touhy po jídlech, na která jsou zvyklé, či proto, že vaří rády. Z pozdější doby vnímala jen špatně česky mluvící vietnamské prodavače v tržnicích a pak i jejich malé ctižádostivé děti ve školce a ve škole. Ty na rozdíl od svých rodičů už mluvily velmi dobře česky, protože je v dětství většinou hlídaly české babičky. Tato generace dětí se narodila už tady v Čechách, do Vietnamu se občas dostane s rodiči na dovolenou a setká se tam se svou širokou rodinou. A teprve letos se Marta párkrát potkala s Mai. Náhodně, letmo, jen tak na pár slov. Neměla příležitost ji poznat blíž. Možná ta společná večeře bude pro všechny zdrojem poznání a posune je někam dál.

Poslední pracovní den týdne ubíhal klidně a rychle. Marta odešla odpoledne z práce včas. Jen Petrovi, který ještě potřeboval něco zkontrolovat v dílně, připomněla hodinu večeře. Doma se po horkém dni s chutí osprchovala, připravila si decentní letní šaty a volnou chvilku se rozhodla využít k odpočinku. Vzala do ruky rozečtenou knížku, ale po chvíli ji odložila vedle sebe. Byla moc těžká. Možná si i trochu zdřímla. Najednou byla na louce plné lučních květin a bzučících včel. Kolem ní kroužil obrovský čmelák a usilovně bzučel a bzučel. Probrala se. Na stolku jí vibroval mobil.

Neznámé číslo. Cizí řeč. Až po chvíli vyrozumněla, že jí volá Bianka. Jedna z těch dvou ukrajinských žen, které ubytovala ve svém bytě. Ze zmateného rozhovoru nakonec vytušila, že v bytě je záchranka a doktor Biance doporučuje okamžitý převoz do nemocnice. Ona však chce nejdříve sehnat svou sestru Alinu, aby se postarala o děti. Alina dnes nebyla v práci, odjela si něco vyřídit do Prahy a teď jí nebere mobil. Ani Marta se Alině nedovolala, a tak se bez velkého přemýšlení skočila do auta a rozjela se do svého starého bytu. Na místě se jistě domluví lépe a chvíli pohlídat děti může také.

Byla hodně překvapená, když v kuchyni jejího původního bytu seděl její soused pan Konipásrk, dvě malé děti a paní Motyčková ze sousedního vchodu s nejmenším chlapcem na klíně. Všichni vypadali trochu vyděšeně, menší holčička popotahovala a utírala si slzičky. Marta se od nich postupně dozvěděla, co se tady stalo. Bianka je těhotná a patrně na poslední chvíli zavolala záchranku, protože nastaly nějaké zdravotní komplikace. Doktor jí navrhl okamžitý odvoz do nemocnice, ale ona chtěla mermomocí počkat, až se její vrátí sestra a převezme si všechny tři děti. Nakonec prý to doktor vyřešil tak, že zavonil na pár sousedů v domě a naléhavě je požádal, aby se postarali o děti než se její sestra vrátí domů. S dětmi tu zůstali oni dva. Jediní, kdo byli ochotní pomoci. Jak podotkl pan Konipásek, dva senioři bez závazků, kteří nemají na páteční večer žádný program a mohou dělat dobré skutky. Ale také dva senioři, kteří netuší, co by s vyděšenými dětmi měli dělat a nerozumí řeči, kterou děti mluví. Marta tu napjatou atmosféru porušila tím, že pro děti našla něco k jídlu. Lily a Julie spořádaly chléb se sýrem a rajčata, malého Viktora nakrmila paní Motyčková dětskou přesnídávkou. Pan Konipásek si uvařil kávu. Po malém občerstvení všichni trochu ožili. Děvčata přinesla ukázat své oblíbené panenky, Viktor si spokojeně hrál v postýlce s plyšovým tygrem. Marta zjistila dotazem v nemocnici, že Bianka předčasně v šesti měsících těhotenství porodila a chlapeček je v inkubátoru. Nakonec se dovolala i Alině, ta už byla na cestě z nádraží domů. Prý svůj mobil ve vlaku neslyšela zvonit. Teprve teď se Marta podívala pro změnu na své nepřijaté hovory. Je půl osmé a v sedm měla být na té večeři!

Nakonec všechno nějak dopadne. Marta dorazila na domluvenou večeři sice pozdě, dlouze a upřímně se omlouvala a statečně vstřebávala nechápavý Liborův pohled. Ten typický pohled, který znamenal “zklamala jsi mě, to jsem od tebe nečekal”. Martin čerstvý zážitek,  se kterým se všem přitomným svěřila,  pomohl kupodivu překonat napětí ze setkání neznámých lidí. Rodiče Mai ocenili její konkrétní pomoc cizím lidem v nouzi a všichni se tak přenesli přes rozpačitý začátek. Jídlo, které pro tuto slavnostní večeři vybrali rodiče Mai, bylo perfektní. Dostalo se jim i podrobného vysvětlení jak a z čeho se takové jídlo připravuje. Obluha byla vzorná, až přezdvořilá. Prostředí a atmosféra také. Nakonec došlo i na vztah Mai s Liborem. Rodiče Mai dali najevo, že by byli radši, kdyby si dcera našla jako partnera někoho z jejich komunity. Byli přesvědčeni, že by měla snazší a jednodušší život. Ale snaží se její výběr partnera i způsob života respektovat. Vnímají jiný pohled této generace na život i její snahu pevně zakořenit v tomto prostředí a přizpůsobit se. Nezbývá jim než doufat, že se Mai neodcizí své rodině a nezapomene na svůj původ. Mluvil převážně tatínek, Mai mu občas pomáhala s hledáním vhodného českého slova. Marta byla semtam v pokušení něco poznamenat ve smyslu, že v tomto vztahu jde i o Libora, ale pak se kousla do jazyka a mlčela. Lepší je něco se dozvědět o jiných, než prozrazovat něco o sobě. A o rodině Mai se toho dozvěděděli opravdu dost. Rozloučili se kolem půlnoci po malém zanedbatelném trapasu s placením. Ukázalo se totiž, že rodiče Mai jsou vlastníky této restaurace.

Můj příběh povídka
Hodnocení:
(4.9 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?