Vstoupila jsem do jiného světa. S knížkou, kterou jsem dostala jako jedna ze tří výherkyň soutěže Moře. O níž jsem věděla pouze to, co o ní bylo napsáno na tomto portále a na jejích deskách. Autorka mi byla sympatická, její články jsem znala z Magazínu Mladé fronty Dnes i z i60.
Vstoupila jsem do světa, ve kterém jsem žila, a přesto neznámého. Poprvé jsem ho vnímala zvnějšku, jako pozorovatel. A vstoupila jsem i do světa lidí, o jejichž existenci jsem neměla ani tušení. Do světa Řeků, kteří přišli na pozvání komunistické vlády do Československa v době, kdy v jejich zemi vypukla občanská válka. Řeků z hor, z nichž mnozí moře nikdy neviděli, ale pouze o jeho magické kráse slyšeli vyprávět. A proto se pro ně stalo symbolem touhy po návratu do vlasti.
Se zaujetím jsem sledovala osudy několika smyšlených postav, odehrávající se v naší zemi od roku 1948 do roku 2018, i v jejich rodné zemi. Lidí vykořeněných, cizinců nejen v nové, ale i vlastní zemi. Lidí prožívajících rozpor mezi nutností přizpůsobit se odlišné kultuře, novému životu a touhou vrátit se do vlasti – aniž by měli jistotu, že jejich domov ještě existuje. Zaujaly mě i příběhy jejich českých přátel v kontextu politických režimů.
Knížka je velice poutavá, je psána procítěně, hluboce lidsky. Charaktery hlavních postav a jejich proměny jsou výborně vystižené. Knížka je hezká i na pohled, včetně vlnkovité záložky, příjemná na dotek. Když jsem ji nečetla, chvílemi jsem o ní přemýšlela.
Paní Scarlett, ještě jednou vám děkuji.