Touláme se Istrií, točíme stovky kilometrů a všemi smysly vnímáme příjemnou pohodu pozdního jadranského léta. Je polovina září a počasí je navzdory "vremenské prognoze", vyvěšované každý týden na tabuli před recepcí Lanterny, neobyčejně příjemné. 25 stupňů je přesně to, co potřebujeme. Poddáváme se zcela atmosféře pohody, obklopeni mořem, nádhernou přírodou a starobylou historií.
Celou Istrii jsme si cáílevědomě rozdělili na denní úseky, ve kterých jsou malebně rozmístěny raně křesťanské kostely, středověká městečka, kavárny a restaurace i antické památky. A samozřejmě i moře.To moře, které nabízí každý večer o sedmé hodině na pobřeží Lanterny nádherné představení, jehož hlavním aktérem je slunce, zapadající kdesi v dáli nad neviditelnou Itálií.
*
Není možné ale stále něco objevovat a být neustále v akci. Po hektických dnech, plných objevů a památek, jsme se rozhodli lenošit a odpočívat. Chorvaté mají pro odpočinek pěkný výraz. Odmor. Nejdříve se moří, a když už toho mají dost, tak se jdou někam odmořit. I my se jdeme odmořit. A to na druhou stranu Lanterny, do malého přístavu na konci kempu. Pláž je skoro prázdná, vstup do vody bez kamenů, pohoda a k tomu, na tento podzimní čas, kupodivu ještě teplá voda. Na druhé straně zátoky můžeme i přes značnou vzdálenost vidět zvonici Novigradského kostela Tří svatých. Po moři se v dáli prohání někdo na skútru a dělá kravál a jakási německá rodina s dětmi skotačí kousek od břehu na šlapací skluzavce.
Necháme do sebe pražit sluníčko a je to pocit velmi příjemný. Kolem nás pobíhají přerostlí rackové a drze loudí pamlsky. Připomínají mi naši Dášenku. Ale ta u toho loudění na nás vrčí a štěká. Rackové nevrčí. Chovají se docela slušně. A sežrali i ohryzek jablka, který jsem jim hodil. A sežrali by určitě i celou zásobu našich sušenek, kdybychom nebyli lakomí.
Eva předvádí chůzi s hůlkami /bez hůlek/
Poté, co jsme se přiměřeně připekli, odcházíme na oběd. Protože nejen památkami, mořem a sluncem je živ dovolenkář. Pokud není zaplacená penze, je třeba si vařit. To ale není takový problém. Asi nejsem normální, ale moc rád vařím. Moje žena ani neprotestuje a kuchyni mi ráda přenechala. Vyrábím kuře na rajčatech a paprice. Chorvati tomu říkají žvagcet. Nedá se na tom nic zkazit. Za půl hodiny je jídlo na stole I s těstovinami. A je toho tolik, že nám to určitě vystačí na další dva dny.
Počasí je do dnešního dne úplně přepychové. Teplo, slunce, bezmračná obloha. I předpověď je příznivá.
Podvečerní procházky po Lanterně jsou příjemné. Nemají žádný cíl. Jdeme prostě tam, kam nás nohy nesou. Obvykle nás ale nesou na jihozápadní cíp poloostrova na posezení se sladoledem a západem slunce. Západy slunce tu mají početné obecenstvo. A občas se objeví i potlesk na otevřené scéně. A když nějaká rybářská loď náhodou protne pás světla, ubíhající k pobřeží od zapadajícího slunce, nastává mezi přihlížejícími fotografy oživení a každý se snaží zachytit ten nejlepší záběr.
A tak i já dávám k lepšímu pár záběrů, které jsme po večerech udělali.