S velkou lítostí pozoruji, že nám upadá do šedi podprůměru lidová tvořivost. Občas se sice objeví nějaké takové lidové moudro na webových stránkách či v doručených mailech, ale už to není ono. Postrádá to kouzlo okamžiku, kdy člověk v reálu, nikoli po internetu, si takové upřímně míněné moudro může přečíst třeba na pánských záchodcích. Dokonce jsem se před mnoha lety přistihl, že mířím někdy na tato zařízení nikoli kvůli neodbytné potřebě, ale jen z pouhé zvědavosti, rozšířit si svůj obzor poznání o další moudra.
Bohužel nevím, jestli se podobné nápisy objevují též na záchodcích dámských. Striktně totiž respektuji piktogramy na dveřích, abych nebyl za úchyla.
V šedesátých letech se na pánských záchodcích začal objevovat nápis, který se stal postupem času tak slavným, že se dostal až do naší všemoudré Wikipedie.A objevoval se nejen na domovském území českých luhů, ale i na vzdálených dovolenkových destinacích.
V osmdesátých letech se onen nápis objevil třeba i na plážovém záchodku v tehdy ještě východoněmeckém Dierhagenu na Baltu.
Jak se nám, z počátku devadesátých let, začal otevírat svět, šířilo se ono důrazné sdělení do celého světa. Objevil jsem jej nejen v Chorvatsku, ale i v Řecku a kupodivu i v Egyptě.
Je to tak slavný výrok, že jsem si nedávno otevřel chytrou Wikipedii s nadějí, že tam bude o tomto českém fenoménu něco uvedeno. A nemýlil jsem se.
Pánové vyššího věku již určitě tuší, o který výrok tady jde. Chodíme přece všichni na stejná místa.
Hle, co o tom píše Wikipedie:
„Nápis - „Servít je vůl“ je nejznámější česká latrinálie, tj. anonymní nápis, umísťovaný zejména na veřejné toalety. V 60. letech 20. století se tento nápis začal objevovat nejprve v rámci recesistické pomsty studentů, avšak později se rozšířil i mezi lidi, kteří původně označenou osobu neznali, a byl šířen do celého světa.“
Tolik chytrá Wiki. Je zajímavé, že tyto anonymní nápisy jsou už natolik slavné, že mají svoje odborné označení - latrinálie. Jen pro zajímavost – prof. R. Servít vyučoval v šedesátých letech 20. století na ČVUT a byl známý svou neobyčejnou přísností. A studenti ho proto neměli moc rádi a tyto nápisy začali šířit v okolí fakulty.
Ale vrátím se ještě k lidové tvořivosti. Ta bohužel s postupujícími lety trochu upadá. A může za to hlavně technický pokrok. Provozovatele nejrůznějších zařízení, kde jsou záchodky nutnou potřebou a podmínkou existence, už totiž nebavilo neustále čistit popsané stěny, tak začali ty inkriminované stěny opatřovat jakýmsi nátěrem, který tato upřímně míněná sdělení znemožňoval.
Už dlouho jsem podobný nápis nikde neviděl. Nevím, jestli je to těmi nátěry, nebo skutečností, že už skoro nikam nechodím. Pana profesora Servíta mně bylo ale vždycky líto. Přísnost na lidi musí přece být. To už říkával Haškův Švejk, a že to byl moc moudrý pán. Proto mě velice potěšilo, když jsem na jednom záchodku v centru velkého tržiště na řeckém Rhodu uviděl vedle nápisu – Servít je vůl i obranný protiútok. Na tom nápisu bylo totiž uvedeno: Všichni jste volové – Servít!
Pan profesor, tam někde nahoře, může být proto spokojen. Volů je na světě skutečně hodně.