Kam já pojedu? Ty blízké trasy mám projeté, dál se mi nechce samotné, zkusím potrénovat nějaké stoupání. Vyrazila jsem přes Hostomice, Ohníč, směr Bžany. Jen ty náklaďáky z blízkého kamenolomu mi vadily. Vždy se mi kolo zatřáslo, když projely okolo mě. Musím říct, že kromě nich je to mírně frekventovaná silnice, tak to šlo. Zdravila mě Milešovka i kostelík v Hradišti. Začíná na některých polích svítit řepka do dálky, obilí už pěkně povyrostlo, jen by to potřebovalo déšť. Na křižovatce v Bžanech jsem obrátila kolo a odolala pokušení se rozjet nahoru směrem ke Kostomlatům. Bylo horko a tlačit kolo se mi nechtělo. Tak až příště. I tak to bylo 17 km. A kdo by si takhle chtěl vyjet, i občerstvení po cestě se vyskytne. Malý hostinec ve Bžanech, spojený s krámkem.
Na kole mě napadají různé více či méně duchaplné myšlenky a možná by některé stály zato se podělit s íčkem, až usednu nad řádky. No ale, teď už mi zase tak dobré nepřipadají. Jednu řeknu, která mě napadla, když jsem funěla do kopce. A to, když už jednou "nebudu, budu", tak že se bych se třeba mohla vznášet nad tím vším, co mám tak ráda. Louky, pole, lesy, vesničky i města, řeky, potůčky a všechny ty pozemské krásy. Ale co já vím, jestli se jednou vůbec vznesu. Pak mě také napadlo, jak je důležité prožívat ty pozemské chvíle v poslední krátící se třetině života. Prožívat ji jako jednu krásnou dovolenou, kdy tohle vše se může prožít. Protože nic z toho se už nebude opakovat, vždy přijde něco nového. Netrápit se minulostí, je už dávno pryč, netrápit se nad tím, co jsem chtěla a neměla, netrápit se chmurnými myšlenkami do budoucnosti, nejsem Sybila a co přijde, to přijde. Je tu přítomnost a tu si prožívám a chci i nadále prožívat, jak nejlépe umím a zvládnu.
Dojela jsem domů, píšu, mám klid v duši a těším se, že se natáhnu s knížkou pod smrk. Ejhle, telefon a prý máme pracovní schůzku odpoledne. Nechce se mi, jenže můj smysl pro povinnost mi nedovolí absenci. Kdysi jsem měla heslo: Cokoliv uděláš dobrého pro obec, uděláš i pro sebe. Tak tedy půjdu.
Moje malá úvaha pro dnešek končí, přeji všem jen dobré úvahy a chvilky, které potěší nás i okolí. A vězte, cokoliv uděláme dobrého pro jiné, uděláme i pro sebe!
