Na začátku je položena otázka, co že to tady je? No přece Velikonoce strávené s přáteli. Naposledy se nám to povedlo v r. 2019. Když mi v březnu přišla na mobil zpráva s vybraným místem a názvem penzionu, neváhali jsme s manželem ani minutu. No, pár vteřin to trvalo, protože jsme nejdříve museli zjistit, jestli nám dcera pohlídá pejska. Odsouhlaseno a potvrzen termín i ubytování. Musím říct, že nám to udělalo radost, dlouho jsme se s nimi neviděli a přesto, že nemám Velikonoce ráda, teď jsem se na ně těšila.
Sestava byla stejná, dostala jsem rozkaz všechny jmenovat, takže kapitán a velitel zájezdu Míla Bartoš, jeho vzorná žena Hanka, kamarádka Lída, všichni z Vroutku, Líba s manželem Petrem a Jarmila s manželem Láďou jsou z Podbořan. S Mílou se znám od školky, tahala jsem ho za nohy, s Hankou a Lídou se známe od první třídy, do školky nemusely, i když by radši chodily. Ostatní přátele známe taky spoustu let, takže dokonale sehraná parta, která ví, co jeden od druhého můžeme chtít. Kapitán Míla tentokrát zvolil oblast Křivoklátska. To, že existuje Nový Jáchymov, jsme už věděli, protože jsme tam měli jet v r. 2020. Dokonale všechno zařídil, ubytování v Pensionu Diana, trasu, kam půjdeme a místo v hospodě v Hudlicích, kde jsme měli oběd. Jedno musím přiznat, věkově jsme na tom v podstatě všichni stejně, jen Líba s Petrem jsou o dost mladší, vytyčenou trasu jsme celkem zvládli, byli tací, že zdolali i rozhlednu Máminka s 96 točitými schody. Přiznám se bez mučení, že jsem mezi nimi nebyla. Večer jsme ztrávili v salonku pensionu, zazpívali jsme si za doprovodu Mílovy kytary, na kterou fakt umí, popili výborné pivko.
Je velikonoční pondělí, sešli jsme se všichni u snídaně, pánové nás opatrně vyšupali, my děvčata jsme jim za to dala malovaná vajíčka, takže vše proběhlo v rámci tradic. Domluvili jsme se, že se cestou domů zastavíme v Nižboru a podíváme se na místní zámek. Návštěvu v Lánech jsme zamítli. Byly to opravdu krásné dva dny, mít v dnešní době dobré přátele je v podstatě lepší než výhra v loterii. Pevně doufám, že si to budeme moct příští rok zopakovat na jiném krásném místě naší malé země. Musím něco podotknout, tak bez úhony to nebylo, dva dny jsem chodila jako chromá, ale už je to zase v pohodě.
Nebudu psát o navštívených místech, vše o Novém Jáchymově a Nižboru lze najít na netu nebo Wikipedii. Cestou domů jsem si vyfotila ještě zámek ve Smečně a kostel ve Zlonicích, hrad Hazmburk nemusím představovat. Zvu vás tedy na místa, která stojí za návštěvu, Křivoklátsko toho určitě nabízí mnohem víc.