Žili spolu šťastně až do smrti. To je věta, kterou končí pohádky a tak většina lidí získá v dětství pocit, že takzvaně pravá láska je taková, která vydrží celý život. Podle mnoha psychologů je to jeden z největších mýtů provázejících vztahy a příčina toho, proč je mnoho párů nešťastných. V poslední době se v tomto směru mnohé změnilo. Ubylo lidí, kteří považují rozvod za selhání či přímo ostudu. Rozpad manželství se stal mnohem častější a společensky tolerovanější, než býval v minulosti. Přesto ale mnoho lidí žije ve vztahu, který je pro ně nudou a mnohdy i trápením a odmítají udělat krok ke změně. Bojí se.
Zpravidla je k tomu vedou velmi podobné důvody. Jedním z nejčastějších je strach ze samoty: Co když si už nikdy nikoho nenajdu? Z výzkumu publikovaného v odborném časopisu Journal of Personality and Social Psychology vyplývá, že i když jsou lidé ve vztahu nespokojení, velmi často se bojí, že už je pro ně pozdě na nalezení lásky, která bude lepší. Pozoruhodné je, že takové obavy přiznávali často i relativně mladí lidé, například čtyřicátníci. S přibývajícím věkem je pak taková obava častější, ale pozor, když se lidé dostanou do věku nad šedesát, vyslovují ji méně často. Ti, pokud uvažovali o rozvodu, tvrdili, že už nepočítají s tím, že by nějakého nového partnera hledali a naopak si chtějí zkusit užívat život, o kterém rozhodují oni sami.
Jako další častý důvod, proč se lidé obávají iniciovat rozchod, je pocit, že by tím hodně ztratili. Tento jev je označován výrazem teorie utopených nákladů. A je srovnáván se situací, kdy člověk má staré auto, se kterým už není spokojen, ale nechce se mu ho prodat, protože ho už jeho opravy stály hodně peněz a má různé hezké vzpomínky na cesty s ním spojené. Ano, zní to krutě, ale toto srovnání je opravdu používáno.
„V minulosti různé výzkumy tvrdily, že život ve vztahu přispívá k delšímu životu a ke zdraví. Jenže už víme, že toto platí pouze u kvalitních vztahů. Je prokázáno, že mezi těmi, kteří žijí ve špatném vztahu, třicet procent žen trpí depresemi, přestávají o sebe pečovat, mají různé další problémy,“ uvedl psycholog Pavel Rataj.
Zůstat nebo odejít? To je otázka, kterou každý, kdo si ji někdy pokládal, označuje za jednu z nejtěžších v životě.
„Pro moji maminku byla představa, že by se rozvedla, naprosto vyloučená, přestože se táta k nám oběma choval hrubě a pil. Přesto s ním prožila celý život a já až v dospělosti pochopila, jak nešťastná musela být. Ona se obětovala. Byla už stará a nemocná, když jsem se já rozhodla ukončit své manželství. Když jsem jí to řekla, překvapilo mě, jak to přijala. Řekla, že jsem to měla udělat dříve, že ví, že mi bez muže bude lépe,“ vypráví Jarmila, která se k rozvodu odhodlala v padesáti šesti letech po třicetiletém manželství. „Asi máme my ženy z naší rodiny v tomto směru dědičnou smůlu, ale já vidím, že ani moje dcera nemá spokojené manželství. Zřejmě děláme stále stejné chyby. A tak jsem jí řekla, že když se rozvede, podpořím ji, pomůžu jí s dětmi. Pokusila jsem se jí naznačit, že nemá udělat stejnou chybu jako jsem udělala já i moje máma. A dcera mi na to řekla: Víš, mami, já se bojím, že už si nikoho nenajdu. A když jo, tak že to bude zase stejně blbé. Ono je to vlastně vždy stejné, vidím to u kamarádek, které se rozvedly, pak si někoho našly a je to totéž. Proto se nikdy nerozvedu, řekla. Překvapilo mě, že je tak rezignovaná v mladém věku,“ dodává Jarmila.
Další z častých důvodů proč lidé rozvod odmítají je: odnesly by to děti. „Existuje nemálo párů, které tvrdí, že spolu zůstávají v zájmu dětí, ale omlouvají tím vlastně skutečnost, že se samí bojí udělat krok a myslí na své pohodlí,“ uvedl psychoterapeut Richard Joelson, který je zastáncem teorie, že děti stejně velmi dobře cítí, že v rodině není harmonie, pokud vztah rodičů není funkční. „Nejde samozřejmě jen o děti, které jsou svědky hádek či dokonce fyzického napadání. V těchto nejtěžších případech je jasné, že děti trpí. Ale děti cítí i to, že jejich rodiče žijí v emocionálně plochých rodinách, ve kterých není radost, náklonnost. To také není prostředí pro jejich zdravý vývoj,“ tvrdí.
Mnozí lidé se však k rozvodu rozhodnou právě až v době, kdy se jejich dětí osamostatní. A vzhledem k tomu, že nyní se párům děti rodí ve vyšším věku než dříve, je už nyní jasné, že rozvodů starších lidí bude přibývat. Jestliže si nyní lidé běžně pořizují děti ve věku kolem čtyřicítky, dá se očekávat, že po šedesátce, až budou děti dospělé, se mnozí z nich rozvedou. Navíc, ve srovnání s minulostí, budou v šedesáti v dobré kondici a budou mít chuť zažít v životě ještě něco nového. Statistiky to naznačují už nyní. Podle Českého statistického úřadu se v devadesátých letech ve věkové kategorii šedesát let a více rozvádělo osm set lidí ročně, nyní je jich v této věkové skupině více než dva tisíce pět set.
Zároveň se však dá předpokládat, že pro mnoho párů zůstane rozvod tabu, přestože se v jejich vztahu rozhodně o souladu, natož o stále trvající lásce mluvit nedá. Zkrátka, rozvod byl, je a bude téma, které bude vždy vzbuzovat emoce, diskusi a nikdy se v ní všichni neshodnou.