Rozhodnutí přihlásit dítě do Junáka, dělá čím dál více rodin. V některých hraje roli skutečnost, že třeba děda umí o skautingu zajímavě vyprávět, v jiných si rodiče či prarodiče uvědomují, že děti jsou nyní zhýčkané, líné, nezvyklé na život v přírodě. A tak je chtějí nechat okusit to, co pro starší generace bylo zcela běžné: rozdělávat oheň, umět se orientovat v přírodě, sedět u táboráku, naučit se co to znamená držet slovo a navazovat skutečná, ne jen virtuální přátelství.
„Zájmu si vážíme o to více v době, kdy mnoho dětí opustilo vinou pandemie své dosavadní zvyky a mimoškolní aktivity,“ říká starosta Junáka Josef Výprachtický. „Považuji za výjimečné, že naši dobrovolníci neztráceli motivaci, dařilo se jim překonávat nejistotu i náročné podmínky pro skautskou činnost a ještě měli síly zapojit se do pomoci druhým,“ dodává.
Za minulý rok přibylo dvacet šest nových oddílů. Nejvíce přibylo dětí, které tvoří oddíly světlušek a vlčat, těch se přihlásilo témě pětadvacet tisíc.
Je to velmi zajímavý jev, vždyť před časem bylo slovo skaut spíše jen výrazem z historie. Nyní je zájem tak velký, že v některých oddílech není místo a rodiče zapisují děti do pořadníků, takže skauti hledají nové prostory pro zřizování kluboven a vylepšování těch stávajících. Zájem je tak velký, že scházejí i vedoucí schopní s novými zájemci pracovat.
„Jsem z generace, která trávila dětství v pionýru a ukrutně mě to tam nebavilo. Můj děda mi často vyprávěl o skautingu, o tom, jak trávil čas v přírodě, jenže mě pionýrské tábory lezly na nervy. V podstatě jsem si myslel, že skauting bylo něco podobného s jiným názvem, jenže jsem se mýlil,“ vypráví padesátiletý Milan. Před deseti lety se stal otcem a nedávno se rozhodl syna přihlásit do skautu. „Došlo mi, že z něj roste takový ten buřtík, který jen sleduje, kdo mu poslal nějaký lajk a kouká do mobilu. Žena byla proti, říkala, že nás dva v dětství tábory a pobyt v přírodě taky nebavily, tak že k němu nemám nutit kluka. Jenže se ukazuje, že to bylo dobré rozhodnutí. Našel si kamarády a postupně na něm vidím, že začíná vnímat život jinak. Není už tak sebestředný, začal mít různé jiné zájmy, tak uvidíme, jak se mu tam bude dál líbit,“ říká Milan.
Skauti v prokopském údolí v roce 1911. FOTO: A. B. Svojsík, commons.wikipedia, volné dílo
Právě pomoc druhým je jedna z oblastí, na kterou se skautská výchova zaměřuje. „Bylo to třeba v uplynulých dvou letech a je to aktuální i nyní, kdy pomáháme lidem z napadané Ukrajiny. Z některých skautských kluboven se stala dočasná přístřeší pro uprchlíky, oddíly pořádají sbírky materiálu i financí, na skautských akcích už nyní vítáme ukrajinské děti. Pomoc lidem v nouzi je jednou z klíčových hodnot skautingu. Růst skautingu je dobrou zprávou pro celou českou společnost,“ říká Barbora Trojak, mluvčí českých skautů.
Dá se předpokládat, že v souvislosti se situací ve světě se zájem o skauting bude dál zvyšovat. Mnoha lidem totiž dochází, že smysl pro čest, přátelství a určitá psychická i fyzická odolnost, jsou v důležité a uvědomují si, že v minulých letech tyto věci nehrály v životech dětí a mladých lidí zrovna hlavní roli. Takže staří skauti, kteří si mnohdy mysleli, že jejich ideály postupně zaniknou, se mohou radovat – děje se přesný opak.
