Je to tady zase. Silvestr se blíží a my vymýšlíme, jaké si do příštího roku dáme předsevzetí. Nejčastější jsou: Zhubnout, přestat kouřit, méně utrácet. Znovu a znovu si je dáváme, i když dobře víme, že je znovu a znovu nedodržíme.
Spisovatel Robert Fulghum se k novoročním předsevzetím staví takto: „Sepsal jsem si jednou, co jsem v uplynulém roce udělal dobrého. Potom jsem položky přeformuloval jako předsevzetí a seznam jsem antidatoval. Byl to pěkný pocit.“
Má vůbec smysl říkat si pokaždé se začátkem nového roku, co chceme udělat, změnit, zlepšit? Proč s tím čekat na určité datum, proč to prostě neuděláme kdykoli jindy? Protože se nám nechce. Psychologové se shodují, že drtivá většina novoročních předsevzetí je vlastně jen výmluvou, proč jsme něco neudělali, nedokázali a podobně. Průměrně předsevzetí dodrží jen asi dvacet procent lidí z těch, kteří si je dali. Odborníci mají krutou zprávu: Většina z nás novoroční předsevzetí poruší už během Tří králů. Z různých výzkumů vyplývá, že předsevzetí si dávají pravidelně dvě třetiny lidí. Někdy v životě se chystal něco změnit právě u příležitosti začátku nového roku každý z nás.
Nereálné cíle
Britský sociolog John Miles se tímto tématem dlouhodobě zabývá. „Na konci ledna na předsevzetí rezignuje více než padesát procent těch, kteří si je dali,“ říká. „Více než polovina všech předsevzetí se týká hubnutí a pravidelného cvičení, ovšem nadšení z pohybu obvykle končí po dvou měsících,“ tvrdí.
Další tým vědců zkoumal, čím to je, že někomu se závazky, které si dal, splnit podaří a jinému ne. Výsledek je poměrně jasný. „Lidé, kterým se podařilo svá předsevzetí dotáhnout k úspěšnému konci, si své cíle většinou rozvrhli do několika menších kroků a odměnili se pokaždé, když některého z nich dosáhli,“ vysvětluje psycholog Richard Wiseman, který výzkum vedl. „Pomohlo také to, že o svých plánech informovali přátele, soustředili se na to, co jim úspěch konkrétně přinese, a zapisovali si své pokroky,“ vysvětluje v závěru studie.
„Zásadní problém je v tom, že si stanovujeme nereálné cíle a snažíme se jich dosáhnout rychle, bez podrobného promyšlení, jak na to,“ říká Kateřina Kopáčová, která pracuje jako osobní kouč a psychoterapeut. „Nestačí si říct: Od 1. ledna začnu cvičit, pak jít do prvního fitcentra a tam se sedřít. Účinnější je zjistit si předem, co které fitcentrum nabízí, obejít si je, poradit se se známými. I to je velký krok. Úspěch mají zpravidla ti, kteří si vše předem promyslí, to platí v byznysu a v práci stejně jako v novoročních předsevzetích,“ vysvětluje. Smysl mají podle psychologů pouze předsevzetí, která nejsou abstraktní, ale obsahují konkrétní kroky.
Méně bývá více
Nestačí si říct, že začneme šetřit. Mnohem vhodnější je vytýčit si jednu konkrétní oblast, ve které si uděláme pořádek: Zjistíme v bance, zda neplatíme zbytečné poplatky. Nebo si projdeme všechny účty za elektřinu a plyn a poradíme se, zda se nedají snížit. Anebo si měsíc přesně píšeme každou útratu a pak v dalším měsíci omezíme počet káviček venku z deseti na pět nebo počet zakoupených sladkých tyčinek nebo třeba počet koupených časopisů. Lepší jeden malý konkrétní krok než velký abstraktní cíl.
Nedávejme si znovu stejná předsevzetí, která nám už dříve nevyšla. Hoďme je prostě za hlavu, vyhneme se tím frustraci z toho, že znovu podstupujeme něco, co se nám už dříve nepodařilo. Podvědomě to považujeme za marné, za ztracené a nechce se nám do toho, i když sami sobě namlouváme, že ano.
Neřiďme se ostatními. Nedávejme si stejná předsevzetí jako naši známí, přátelé, kolegové. Zamysleme se, co opravdu sami chceme a jaký styl života nám vyhovuje. Nesnažme se hubnout jen proto, že zhubla kamarádka.
Odměňujme se. Když se nám daří v předsevzetích pokračovat, chvalme se a odměňujme se. Ušetřili jsme, protože už dva měsíce nekouříme? Hned si za uspořené peníze kupme něco, co nám udělá radost.
A když se to příští rok zase nepodaří? Nebuďme otrávení, vždyť staré dobré přísloví přece zní: Novoroční předsevzetí jsou od toho, aby se porušovala.