Bosnu a Hercegovinu jsem měla možnost navštívit v roce 2008, tedy šestnáct let po válečném konfliktu v bývalé Jugoslávii. Asi Vás zajímá, proč jsem se rozhodla připomenout tento válečný incident, který se také odehrával v Evropě. Sarajevo tak trochu připomíná dnešní válku na Ukrajině, kdy jsou obléhána ukrajinská města a lidé žijí v nelidských podmínkách nebo umírají pod nálety nepřítelskách bomb.
Území Bosny a Hercegoviny obývají příslušníci tří národností, jejich názory na budoucnost země se po pádu jugoslávského komunistického režimu podstatně rozcházely. Zatímco bosenští Srbové a Chorvaté dávali najevo své separatistické úmysly, Muslimové /dnes Bosňáci/ byli připraveni hájit jednotu země i silou. Násilí zasáhlo celou zemi a nevyhnulo se ani hlavnímu městu. Boseňští Srbové využili toho, že se jim do rukou dostala velká část výzbroje jugoslávské armády a tak 5.dubna1992 Sarajevo obklíčili.
Životní podmínky obyvatel v mnohém připomínaly středověk. Lidé trpěli nedostatkem pitné vody, jídla a léků.Jako topivo se v zimě využívaly stromy z městských parků. Kapacita hřbitovů přestala po čase stačit, a tak se začalo pohřbívat i na hřišti ve čtvrti Koševo.
Obléhání Sarajeva trvalo přesně tři roky, deset měsíců a 25 dní, tedy déle než proslulá blokáda Leningradu. O život přišlo v Sarajevu více než 11 000 lidí a čtvrtina budov byla zničena. Spravedlnost nakonec dostihla bosensko-srbského generála S.Galiče. Za podíl na ostřelování Sarajeva byl v listopadu 2006 odsouzen k doživotí.
První zastávkou našeho zájezdu byl hrad Jajce, kde jsme si také museli směnit peníze na bosenskou měnu tzv. marky. Další zastávkou bylo město Travnik, kde jsme navštívili místní mešitu. Dále jsme pokračovali do již zmíněného Sarajeva, kde jsme byli ubytování ve staré části v blízkosti hlavní sarajevské tržnice Baščaršija. Jednou z dominant tržiště je tvoří sebil, jedná se o staré arabské dobročinné zařízení. Je to dřevěná kašna, ze které se mohli napít zdarma žizniví poutníci. Velmi se nám líbily úzké uličky plné řemeslných krámků, také jsme ochutnali proslulé čevapčiče a co nám nejvíc chutalo byl burek.Trochu mi zklamala místní halva, byla na můj vkus příliš sladká. Nakonec jsme všichni skončili u proslulé kávy udělané v džězvě - konvičcce.
Po snídani jsme druhý den šli společně navštívit místo, kde byl spáchán atentát na následníka trůnu Františka Esté a jeho manželky.
V novější části města jsou vidět na panelových domech červené výplně po paprskových dírách, které vznikly po granátech a které byly zality hmotou červené barvy. Odtud vznikl název "sarajevské růže". Dnes jsou budovy opraveny a nikde nejsou viditelné stopy po válce.
Další den jsme navštívili Mostar, prošli se po již opraveném mostu do muslimské části města, kde bylo opět mnoho prodejců různých suvenýrů a poslední zastávkou bylo proslulé poutní místo Medžugorije. Náš průvodce byl mladý horolezec a pozval nás na výstup hory Křížové hory Kralevac, kde se dětem zjevila Panna Marie. Výstup vede po prašné a kamenité cestě lemované křížovými zastaveními, kterých je celkem 14. Byla jsem dost vyčerpaná, na výstup nám dal delegát jen 15 minut a když jsem došla na poslední zastavení, na kopci stál obrovský kříž a pod ním se právě modlili občané z Polska. A protože delegát cestovky nás na výstup nalákal tím, že na konci cesty se prodává Coca-Cola, požádala jsem ty věřící o její prodej. Dívali se na mně dost překvapeně a pak mi ukázali na babičku, sedící u velkého koše. Tam se pití prodávalo a byly to moje dvě nejdražší Coly v životě - jedna stála 10 eur.
Svým vyprávěním jsem chtěla připomenout boje po rozpadu Jugoslávie, kde zahynulo velké množství lidí a dnes bohužel se opět v Evropě opět bojuje, tentokrát blízko naší země - na Ukrajině. Přeji lidem této těžce zkoušené země mír a aby znovu mohli obnovit svou vlast - Ukrajinu.