Kalendář není jen
tak obyčejná věc

Kalendář není jen
tak obyčejná věc

5. 1. 2015

K začátku roku neoddělitelně patří i nový stolní nebo nástěnný kalendář. Dneska jde o úplně samozřejmou věc, na kterou stačí jen mrknout a hned víte, co je za den. Jenže vždy to tak jednoduché nebylo, protože kalendář tu není odjakživa. Kromě toho je také řada zemí, které stále mají jiný letopočet než my.

„Když pak sejdou z nebe Plejády s Hyadami, s nimi silák Orion, tehdy pomni včasné orby,“ radil před bezmála třemi tisíciletími Řek Hesiodos ve své slavné básni Práce a dni, aby tak současně zanechal i svědectví, jak asi vypadal takový život bez kalendáře. Tehdy prostě nezbylo, než se dobře dívat na oblohu a doufat, že nebude zataženo.

Vedle výrazných hvězd a souhvězdí sloužil jako kalendář i Měsíc, jehož fáze navíc dávají zřetelnější a názornější představu o čase, než třeba doba východu určitých souhvězdí. Lunární kalendář ovšem měl jednu závažnou nevýhodu: měsíční rok se neshoduje se slunečním, ale má jen 354 (přesně 354,367) dní. Kdybyste tedy podle něj chtěli sít nebo sklízet, brzy by se vám mohlo stát, že na pole vyjedete někdy kolem Vánoc...

Z toho je zřejmé, jakou roli v osudech lidstva hrálo bádání nad kalendářem. Možná i záhadné Stonehenge, stejně jako jiné megalitické stavby, je památkou na úsilí o odhalení životně důležitých vztahů mezi pohyby nebeských těles a střídáním ročních období.

Výsledek milostné aféry

Staří Egypťané i Řekové pak už pomocí různých oprav zkoušeli sladit měsíční kalendář se slunečním rokem. Tak třeba v Egyptě měli 12 měsíců po 30 dnech (skutečný lunární měsíc má přibližně 29,5 dne), k nimž přidávali ještě 5 dodatečných dní, aby se dostali na kýženou hodnotu 365. Jenže ani se slunečním rokem to není tak jednoduché, protože jeho skutečná délka je 365,2422... dne. Ta čísla za desetinnou čárkou ve skutečnosti nejsou tak bezvýznamná, jak by se mohlo zdát, protože se v průběhu věků sčítají. Toho si také všimli Egypťané (ve skutečnosti však již Řekové ovládající ptolemaiovský Egypt) a jako první zavedli roku 238 před naším letopočtem přestupný rok. Možná právě díky pletkám s ptolemaiovskou královnou Kleopatrou pak Gaius Julius Caesar roku 46 př. n. l. uplatnil tuto vymoženost i v Římě. Tak vznikl evropský juliánský kalendář.

Jenže ani juliánský kalendář nebyl tak docela dokonalý. Jeho rok trval o více než 11 minut déle než skutečný astronomický rok. Zpočátku to samozřejmě nevadilo, po půldruhém tisíciletí se však minuty nastřádaly do velmi nepříjemných dní a týdnů. Roku 1582 už se na to papež Řehoř XIII. nemohl dívat a z titulu své funkce zástupce Boha nařídil, že po 4. říjnu toho roku bude následovat rovnou 15. říjen. A aby se takovými záležitostmi už nemuseli další papežové obtěžovat, vymyslel, že přestupný rok s 366 dny bude každý čtvrtý s výjimkou začátků století, která nejsou dělitelná 400.

Nejasný rok nula

Protestantské země se k této gregoriánské reformě přidávaly dost váhavě a pravoslavné na ni přistoupily až v tomto století. Proto se také takzvaná Velká říjnová revoluce odehrála v listopadu.

Rok gregoriánského kalendáře se od skutečného už liší jen o tři tisíciny sekundy, ale vyčítá se mu komplikovanost a nepřehlednost. Přibývá proto zastánců další reformy, jejímž výsledkem by měl být nový kalendář, kdy by data jednotlivých dní v roce vždy připadala na stejný den v týdnu a každé čtvrtletí by mělo stejný počet dní. Jenže zvyk je železná košile a naděje, že byste se díky této reformě prakticky obešli bez kalendáře, je silně předčasná.

Problém je také v tom, že řada zemí stále počítá dny podle jiných kalendářů. Na první pohled se liší především letopočty, či spíše nulovými body, kdy byl ten či onen kalendář nastartován. Křesťanský kalendář současné euroamerické civilizace začíná narozením Ježíše Nazaretského, který ovšem podle některých badatelů spatřil světlo světa několik let před rokem 0, podle jiných několik let po něm a podle dalších se nenarodil vůbec. Starořímský kalendář byl poněkud určitější – počítal od založení Města, kterého se měli bratři Romulus a Remus dopustit roku 753 př. n. l. Řekové zase vycházeli od prvních olympijských her roku 776 př. n. l. Židovský letopočet to bere ještě víc z gruntu a začíná rovnou stvořením světa. Jestli náhodou nevíte, kdy k němu došlo, tak přesně 7. října 3761 př. n. l. Do čtvrtého tisíciletí spadá i nulové datum kalendáře starých Mayů: 3113 př. n. l., a tak se někteří badatelé ptají, zda se tehdy opravdu cosi významného nepřihodilo. Velmi starý je také čínský kalendář, který se datuje od roku 2637 př. n. l., kdy jej zavedl císař Chuang-ti. Naopak nejnižší letopočet dnes píší vyznavači islámu. Jejich kalendář totiž začíná hedžrou, což byl den útěku Mohameda z Mekky do Mediny, tedy 15. června 662.

kalendář
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.