Hlídacího důchodce Fanouše Hovorku napadá, že v této Zbrojnici pro marný boj s časem slouží vlastně v muničáku. Už má mezi zákaznicemi své štamgasty. Také si je pojmenoval. Třeba taková Bába kulička.Tato paní v letech chodí v pravidelných intervalech a kupuje zásadně jen olejové kuličky do koupele. Strážce napadla podivná myšlenka, že bába si doma ve vaně hraje na ponorku. Nasype všechny kuličky do vany, ponoří se a na povrchu se vytvoří olejová skvrna. To bývalo neklamné znamení pro pronásledovatele, že ponorka dostala přímý zásah hlubinnými pumami. Babka byla asi v minulém životě námořníkem na ponorkách!
Jinou dámu zase hlídací regál pojmenoval – Putovní klenotnictví. V letním čase měla na sobě několik kilogramů zlata. Ruce zdobilo několik vrstev náramků, všechny prsty byly opatřeny prsteny. Některý prst byl ozdoben i několika prsteny za sebou. Na krku tohoto klenotnictví bylo několik řetězů, za které by se nemusel stydět ani rektor univerzity. A tak ostrahu napadá báseň Fráni Šrámka - Splav. Říká si: "Chtěl bych tě potkati v lukách. Kdybys mi v milostném rozpoložení špitla do ouška ´miláčku vem si co chceš´, vzal by si to tvoje zlaté obložení!"
Panebože, jak se ta dáma může pohybovat třeba v tramvaji. Jsou známy případy že nepřizpůsobivé elementy v tramvaji prostě strhnou cokoliv cenného z krčku dámy. Vystoupí pak klidně z vozu, provázeny lhostejnými pohledy spolucestujících. Tahle dáma ale asi tramvají nejezdí!
Slečna "Zkušební laboratoř“zase přijde do prodejny a za hodinu vyzkouší všechny vůně. Svůj bezvýrazný obličej si před zrcadlem namaže všemi krémy z testrů, použije třicet papírových proužků. To všechno činí bez jakéhokoliv efektu pro svou pleť a také pro pokladnu. Když si jednou koupila konečně relativně levný parfém, zůstaly všechny prodavačky v němém úžasu. I stalo se, že dáma navštívila prodejnu deset minut před uzavírací hodinou. Bylo jasné, že hodinový limit nemůže být za žádnou cenu naplněn. Při použití asi patnáctého proužku k ní přistoupil hlídací regál a pravil: "Vážená paní, za dvě minuty zavíráme a za pět minut škrtíme!“
Hlídač také ocenil vymakaný způsob reklamy a taktický tah podnikových psychologů. Půl roku zavazely v prodejně plédy. Červený a bílý kus látky, metr dvacet krát metr dvacet, to byl neprodejný artikl. Najednou z plédů učinil menažment dárek. Jako mávnutím kouzelného proutku obtížné zboží z regálů zmizelo! Klobouk dolů před takovým nápadem.
Jednoho dne prožil Fanouš ošklivý trapas. Ještě má v živé paměti dva obrovské trapasy svého mládí. Jako mladý výpravčí navštívil povinné pravidelné školení v Brně v prostorách hlavního nádraží. Navštívil tehdy také ordinaci závodní lékařky a obdržel na tvrdém kartonu děrnoštítkovaný recept. Uložil jej do novin. Přečtené noviny pak vhodil před nádražím do popelnice. Jaké však bylo jeho překvapení v lékárně při hledání receptu. Pozval na pomoc mozek a vydedukoval, že recept může být jedině v popelnici. A tak před východem z budovy hlavního nádraží, před zraky velkého počtu zvědavců, prohrabuje se mladý a zdravý člověk v popelnici! Poznámky přihlížejících mu duněly v hlavě ještě několik dnů.
Druhý trapas přišel záhy. Po ukončeném školení si zaskočil na grilovanou klobásu do bufetu Petrov. Ještě dlouho nepřišla doba párků v rohlíku, hamburgerů a vietnamských bister. V bufetu Petrov ovšem vždy nastal problém s kompletací občerstvení. Jinde se grilovalo a jinde se čepovalo pivo. Osamocený člověk měl jen dvě možnosti. Vystát frontu na pivo, odnést si sklenici ke stolku a opět vystát frontu na klobásu, nebo naopak. V každém případě některý produkt zůstal u stolku opuštěn. A tak se stávalo, že člověk přišel ke stolku s klobásou a pivo mu někdo mezitím vyžáhnul! Jindy se dostavil s pivem a zmizela klobása. Toho dne zvolil konzument variantu s opuštěnou klobásou.
S půllitrem v ruce se přiblížil k opuštěné pochoutce, ale co to? Na jeho klobáse si pochutnává důchodce! Z mírného člověka se stal jaguár. Tak to tedy ne! Dal si bohatýrský hlt piva, třísknul se sklenicí o stolek a holýma rukama sebral důchodci nakousnutý produkt. Ostentativně se zakousnul do druhého konce a zbytek vhodil na tácek. Důchodce vytřeštil oči, zalapal po dechu a rychle opustil místnost. Teprve poté spatřil mstitel svůj tácek s netknutou stravou o stolek dále! Rychle vyběhl za napadeným pánem, ten ale utíkal daleko rychleji a zmizel v některé postranní uličce.
Tyhle historické trapasy odvál čas. Dnes nastal čas trapasu současného. Je to o to smutnější, že zbavil iluze slušného člověka. Daleko nejhorší je prostý fakt, že trapas způsobil naprosto neúmyslně. Hlídač si zakoupil dva lístky na tramvaj, každý za deset korun. Zároveň zakoupil noviny. Lístky uložil do novin s tím, komplet že umístí do tašky. Najednou zjistil že v novinách oba lístky chybí. Musel je vytrousit.
"Pane, vytrousil jste lístek. Tady jej máte,“ říká usměvavý starý pán s lístkem v ruce.
"Děkuji, jste moc laskav, ale já jsem měl lístky dva!“
Dosah pitomosti svých slov si obdarovaný uvědomil poté, co se pán zarazil, odplivnul si a urychleně odešel někam na panáka. Ztráta iluzí potřebuje rychlou léčbu.
Jeden týden vymysleli kabrňáci z vedení všech značkových prodejen cenovou bombu. Do prodejen byly dodány stovky lístků s obtisky slev. Na lístku byly jako obtisky znázorněny slevy dvacet, třicet, čtyřicet procent a slevy dva výrobky za cenu jednoho. Stovky lístků byly volně k mání uvnitř prodejny a ještě venku je jedna prodavačka rozdávala všem kolemjdoucím. Akce počala v pondělí a teprve ve středu došlo prvním dámám, že kolik lístků, tolik slev! To dáma sundala obtisk a nalepila jej na kterýkoliv výrobek! Za tři dny už žádná zákaznice nelepila na výrokem malou slevu! Zdánlivý nesmysl dokázal za týden vyprodat sklad, jindy prodejný za tři měsíce.
V prodejně s drahými parfémy očekávají revizi. Z Prahy přijede "paní kněžna“ s doprovodem. Všechny prodavačky jsou patřičně nervózní. Dostavila se. Všem prodavačkám potřásá rukou, vlídně se usmívá a prohodí s každou dívkou něco povzbudivých slov. Je to jako audience u královny Alžběty Druhé. Stejně jako si Alžběta nevšímá mužů z ochranky, nevšímá si revize pána v černém, stojícího opodál. Proč taky. Ochranka je od agentury, kterou platí, tento pán nemá s personálem co do činění. Potud v pořádku. Fanouš se alespoň patřičně důležitě tváří.
Najednou do dveří vpadne kolega v černém overalu a v kanadách. To je jiný kafe! Přišel nadřízený! Podepíše služební knížku hlídače a mobilem ohlásí jeho nastoupení směny. Kontrolního orgánu si už "paní kněžna“ všimne. Přistoupí ke kamarádovi, vlídně se na něj usměje, prohodí něco povzbudivých slov a dá mu jako malý dárek - letáček se slevami.
"Tady máte od naší prodejny malou pozornost. Věnujte ji manželce, nebo přítelkyni!“
Audience je skončena. Přítel Pavel v černém overalu odchází rozpačitě s letáčkem v ruce. Kdyby mu jej alespoň podepsala!
Malá pozornost ale potěší, zvláště když druhý letáček mu přibude venku před prodejnou. Dostane jej zdarma, jako každý ulicí procházející potencionální zákazník.
