Kolik teď máte v kempu lidí?
Máme plno, je jich zhruba čtyřicet, většinou matky nebo babičky s dětmi. Některé mají jedno či dvě děti, ale máme tu třeba i romskou rodinu se čtyřmi dětmi.
Byl jste mezi prvními, kteří v Česku nabídli pomoc ukrajinským běžencům. Věděl jste, do čeho jdete?
Nevěděl. Byla to bezprostřední reakce na události, které se spustily překročením ruských vojsk na Ukrajinu. Když jsem viděl záběry, jak lidé prchají před válkou, okamžitě mě napadlo, že jim nabídneme naše volné chatky. Neřešil jsem, co a jak bude, kdo přijede, na jak dlouho bude potřebovat bydlet. Prostě jsem nabídl volné kapacity těm, kteří okamžitě potřebovali střechu nad hlavou, najíst se a odpočinout si po strastiplné cestě.
Jak lidé vaši pomoc přijali?
Jak kdo. Máme tu například dvě ženy s dětmi, které už před pěti lety uprchly z luhanské oblasti do Kyjeva. A teď musely prchnout před válkou znovu. Zažily si pořádné útrapy. Teď se konečně po těch několika letech cítí bezpečně, i když neví, co s nimi bude dál. Ale měli jsme tu i dvě rodiny, které u nás dvě noci přespaly a pak šly někam dál. Zřejmě si našly jiné bydení u příbuzných či známých, kteří už v Česku nějakou dobu žijí. Tito lidé se nepřišli ani rozloučit, opustili chatky, naložili kufry do přistavených aut a odjeli.
Jak s běženci komunikujete?
Není to tak těžké, je to takový česko-ruský jazyk, ale pomáhá nám ukrajinská kamarádka, která má i kurzy psychologické pomoci, což je velkým přínosem. Psychika těch lidé je hodně poznamenaná. Na jedné straně ti idé pociťují velkou úlevu, že utekli před bombardováním, na druhou stranu vůbec nevědí, co s nimi bude. Najednou se ocitli v jiném světě, bez věcí, bez prostředků. Nevědí, jestli se někdy budou moci vrátit domů. Co s nimi bude, to vlastně v tuto chvíli nevím ani já.
Tušíte, že u vás mohou někteří být nadlouho, že to není otázka týdnů, ale určitě měsíců?
Asi ano, ale zatím jsem o tom neměl čas přemýšlet. Okamžitě jsme začali plánovat bezprostřední pomoc, tedy hlavně pomoc finanční. Vyzval jsem přes sociální sítě kamarády, známé, sousedy, charitativní organizace, aby se zapojily do rychlé pomoci. Hned se přihlásili dobrovolníci, založili jsme transparentní účet, na který nám lidé posílají finanční dary, takže jsme okamžitě mohli nakoupit potraviny, léky a další potřebné věci.
Ano, solidarita lidí je obrovská, ale nikdo neví, jak bude trvat dlouho...
Pevně věřím, že pomoc nebude jednorázová. Nejde o to, že ti lidé teď mají kam složit hlavu. Budeme muset zajistit dlouhodobou podporu, od té psychologické až po sociální, tedy začlenění dětí do školek a škol, zajištění práce pro ženy.
Řevnický kemp, dočasný domov pro čtyřicet uprchlíků z Ukrajiny. FOTO: Jan Raška
Máte už promyšleno, jak to chcete udělat?
Částečně ano, společně s dobrovolníky budeme u nás provozovat školku, kterou budou moci navštěvovat i děti Ukrajinců, kteří bydlí v okolí, tedy nejen u nás. Zajistili jsme psychologickou pomoc a už se rýsuje i první práce pro ženy - budou vařit a prodávat v našem bistru ukrajinská jídla, výtěžek z prodeje půjde na potraviny, ošacení. To ale jistě nebude stačit, takže se určitě budeme obracet na charitativní organizace se zajištěním dlouhodobé pomoci a věřím, že se na finanční podpoře bude nějakým způsobem podílet i stát. Ale do té doby budou ti lidé odkázáni na solidaritu lidí. Pokud bude mít někdo zájem pomoci, může poslat jakoukoli finanční částku na náš transparentní účet 4664425093/0800.
Jaké je to stát se přes noc z podnikatele charitativním pracovníkem?
Je to rychlé, jak jsem říkal, vůbec jsem zatím nepřemýšlel, co bude. Teď pomáháme Ukrajincům, ale za pár měsíců můžeme sami bojovat o holé životy. Nikdo nevíme, kdy a kde se choutky toho teroristy z Moskvy zastaví. Jak to vypadá, ani sankce, ani politický tlak ze všech stran zatím nepomáhají. Teď jsme ve válce, nejen Ukrajina, ale v podstatě my všichni. Budeme se tomu muset přizpůsobit a vzájemně si pomáhat, jak to jen půjde. Nic jiného nám v tuto chvíli nezbývá. A pokud přeci se Rusko s Ukrajinou dohodnou na příměří, bude pár let trvat, než se život na Ukrajině vrátí do starých kolejí, jestli vůbec. Takže to bude zatěžkávací zkouška nejen pro Ukrajince, ale i pro naše obyvatele a také naše politiky a celou Evropskou unii.
