Ty, Vildo, proč vlastně říkáš svý manželce Žebro?,“ ptá se Boban a vynáší kulovýho spodka. Vilda s úšklebkem přebíjí trumfovou devítkou. „Ty vole, kdybys byl gramotnej, tak zaprvé takhle idiotsky nevyneseš a zadruhý bys věděl, že pánbíček vyrobil Evu z Adamova žebra.“ „No jasně,“ přidává se Leoš, „a dokonce hned čtyřikrát.“ Tak tohle mě zajímá: „Jak jako čtyřikrát?“ Dostává se mi poučení, že Adam si v ráji sice Evku nejdřív vyžádal, ale pak ji postupně třikrát stvořiteli vrátil a zase si to rozmyslel a zase vyžádal. Počtvrtý už mu ale dal Hospodin ultimátum, že to je naposled. „Takže si ji Áda radši nechal,“ zakončuje Leoš šokující informaci. Na naše udivené pohledy sděluje, že to četl v knize Další příběhy pro uzdravení duše, kteroužto napsal jistý španělský renomovaný doktor José Carlos Bermejo a kterou tady v Česku vydalo jedno církevní nakladatelství.
Mastíme pauzírovanej mariáš, chroustáme placky, Leoš ale evidentně nehodlá dané téma opustit: „Vono ale taky není úplně jistý, jestli Eva byla udělána z žebra. Nedávno jsem na internetu četl, že americkej profesor biblických studií Ziony Zevit z univerzity v Marylandu došel lingvistickou analýzou k závěru, že při překladu původních textů Bible došlo k chybě a že první žena byla vytvořena z Adamova penisu.“ Teď už čumíme jak joudové! „Fakt, kluci, nedělám si z vás prdel, on v tý svý teorii operuje s významem hebrejských a aramejských slov, ale taky s anatomií. Že prej chlapům žádný žebro nechybí, ale na rozdíl od jiných samců savců nemají baculum, což je kost pyjová, a tak dál, má tam spoustu argumentů. Napsal o tom knihu a zveřejnily mu to i vědecký časopisy. Byla kolem toho odborná diskuse,“statečně brání Leoš své internetové znalosti.
„Jsem možná negramot, jak říká tady mamlas Vilíček, ale jedno je mi jasný,“ bere si slovo Boban. „Nevím z čeho byly ženský uplácaný a na kolik pokusů, ale vím stoprocentně, že nejsou ani trošku spokojený s tím, jak to dopadlo. Vemte si, pánové, třeba mojí Irču. Vlasy si barví, obočí si vyškubala a namalovala si tam čárky, dvakrát už byla na repasování víček, lepí si plastový nehty, nechává si obrušovat kůži na obličeji, každej tejden alespoň jednou pochoduje po bytě opatlaná nějakým zeleným sajrajtem a teď začala dokonce vyhrožovat, že asi půjde na liposukci. A to je ještě úplný prd proti její ségře Vlastě. Ta už si nechala udělat nový prsa, nafouknout rty, napnout kůži na krku a kdovíkde ještě, chodí na prodlužování vlasů, dala si zmenšit nos, obočí si dokonce nechala vytetovat a lepí si asi půlmetrový řasy. Hošani, tyhle dvě, kdyby potkaly Pánaboha, tak mu předložej takovej reklamační seznam, že z toho bude jurodivej, to vám povídám.“
Po vzrušené debatě se v obýváku Leošova bytu rozhostil něžnej poklid, rušenej jen decentním šustěním karet, tradičními mariášovými průpovídkami a křupáním úžasných škvarkových placek od Vildovy Milady/Žebra, o kterých on s oblibou tvrdí, že ho na ně ulovila. Ve vzpomínkách se mi najednou vynořuje starej klip, jak moje Zuzi sedí na posteli, s úpěním si strhává depilační náplasti a vykřikuje: „Bože, proč jsi nám ženskejm dal chlupatý nohy?“ Anebo jak se vykrucuje před zrcadlem v koupelně a volá k nebi: „Panebože, proč mám tak velkej zadek?“ „Bože můj, proč mám boulovatý kolena?“ Zcela reálně vidím, jak by se Zuzka ochotně začlenila k Irče a Vlastě do reklamačního komanda, ale taky současně cítím poněkud zlomyslný uspokojení. Chce se mi říci: „Bože na nebesích, díky že jsi Adama uplácal takovýho, jakej je. Fakt není co reklamovat, no co, tak máme pleše, prostatu, pupky, křečáky, a všechno možný, ale s ničím tě na rozdíl od ženskejch nehodláme otravovat.“
Za okny obýváku Leošova bytu usíná město v náručí tmy, Boban vynáší kartu a sladkou harmonii náhle prořezává Vildův řev: „Panebože, jak jsi vůbec mohl stvořit něco tak totálně pitomýho, že to vynese trumfovou desítku, když ví, že mi tím vyrazí eso!“